Č. 939.Pozemková reforma: Otázka, zda příděl určitého pozemku do vnuceného pachtu dle § 63 zák. příděl., odst. 4, je stejně vhodný pro obě strany zúčastněné, jest otázkou skutkovou po rozumu § 6 zák. o správ. soudě. Vadnost příslušného šetření úřadu nelze odůvodniti tím, že k němu nebyl přizván zástupce průmyslu cukrovarnického, jak to nařizuje instrukce stát. poz. úřadu. Instrukce ta nezakládá subjektivních práv pro strany.(Nález ze dne 16. září 1921 č. 11260.1)Věc: Felix C, majitel velkostatku O. (adv. Dr. Jos. Kolář ze Smíchova) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o příděl pozemků do zatímního pachtu.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná Důvody: —Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách: Předmětem stížnosti není otázka, zda vůbec má býti nějaká plocha z dvorce P. ve smyslu § 63 zák. příděl. dána do vnuceného prozatímného pachtu, není také sporným objem této plochy výměrou 6,75 korců stanovený.Stížnost rovněž neuplatňuje, že nebyl stěžovatel napřed dle 1. odst. § 63 vyzván, aby sám plochu onu v určité lhůtě vyvolil a o výběru tom se s budoucími pachtýři dohodl, nýbrž přijímá mlčky stanovisko naříkaného rozhodnutí, které spojivši v jedno jak řízení dle odst. 1. § 63 1. c, tak řízení dle odst. 4. téhož předpisu ihned půdu, kterou do pachtu prozatímného jest dáti, samo vybírá a určuje.Bylo tudíž i nejvyššímu správnímu soudu posuzovati přítomný spor toliko s hlediska odst. 4. cit. § 63, který přenechává pozemkovému úřadu výběr pozemku, jenž má býti dán v prozatímný nucený pacht a obmezuje naprostou volnost státního pozemkového úřadu toliko tím, že mu ukládá, aby přihlížel slušně k zájmům obou stran.Stížnost arciť uplatňuje, že tohoto předpisu nebylo dbáno, ježto prý naříkané rozhodnutí dbá toliko zájmu pachtýřů, nikoliv i zájmu majitelových.Otázka však, zda příděl jednoho či druhého pozemku jest stejně vhodným pro obě strany zúčastněné, není otázkou právní, nýbrž jen otázkou skutkovou. Zodpovídání jeví se tudíž jen částí zjištěné skutkové povahy, kterou dle § 6 zák. o správ. soudě musí i tento tribunál svému rozhodování za základ položiti, aniž ji smí ve věci samé (in merito) přezkoumávati. Nemůže tudíž vejíti na vývody, kterými se snaží stížnost dovoditi, že úsudek žalovaného úřadu o tom, že právě jen sporný pozemek to jest, jehož přídělem se nejlépe zájmům obou stran vyhoví, t. j. kterým se vnuceným pachtýřům přidělí ona půda, která jim může býti k prospěchu, aniž tím vlastník utrpí nepřiměřenou újmu, jest věcně nesprávným.Nejvyšší správní soud mohl by úsudek tento podrobiti svému přezkoumání jen po stránce formální, t. j. mohl by jen zkoušeti, vytvořen-li byl v řízení prostém oněch podstatných vad, o nichž mluví odst. 2 cit. § 6.Stížnost v tomto směru uplatňuje různé domnělé nesprávnosti řízení.Pokud vytýká, že nebyli přibráni k jednání... zástupci cukrovarnického průmyslu, jest arciť nepřípustná, ježto o tom, že průmysl cukrovarnický by musil býti přibrán a slyšen, zákon ničeho nepovídá. Ukládá-li přivolání toto instrukce pozemkového úřadu, neposkytuje tím straně subjektivního nároku na to žádati, aby vždycky zástupce průmyslu cukrovarnického se jednání dle § 63 cit. zák. zúčastnil, nýbrž udílí tím úřadu toliko instrukcionelní poukaz, že mezi prameny přezvědné, sloužící k zjištění, kolik půdy lze bez závad vyslovených v druhém odstavci § 63 od zabraného statku přiděliti, patří i vyšetření poměru jeho produkce řepní k průmyslu cukrovarnickému.Vyšetření to má objasniti toliko národohospodářskou přípustnost, pokud se týče účelnost zamýšleného přídělu, má tedy za svůj objekt i cíl jen ochranu veřejného zájmu, který nezastupuje strana soukromá, nýbrž jehož hájí úřad z povinnosti úřední. Není tedy také strana legitimována si stěžovati do toho, že úřad tohoto zájmu ať v ohledu meritorním, ať ve směru důkazním dostatečně nedbal.Ježto tu není tedy vad, které by bylo lze subsumovati pod druhý odst. § 6 zák. o správ. soudě bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.Stejně i v dalších nálezech, na př. nál. ze dne 5. října 1921 č. 12332.