NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

— Čís. 344 dis. —
Čís. 344 dis.

Je porušením povinností povolání, uvedl-li advokát svého klienta v nebezpečí trestního stíhání pro útisk tím, že na jeho příkaz, nepoučiv ho o tomto nebezpečí a neodmítnuv po případě příkaz provésti, napsal někomu dopis, v němž mu vyhrožoval újmou na cti, neupustí-li od novinářské činnosti, klientovi nepříjemné.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1937, Ds II 22/37.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byl obviněný uznán vinnými kárným přečinem porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu. — Čís. 345 dis. —
Důvody:
Obviněný uvádí ve svém odvolání, že napadá kárný nález v celém jeho rozsahu,, provádí je však jen co do výroku o vině. Odvolání nelze přiznati důvodnost.
I když se přihlíží k nezávadné části dopisu ze dne 27. listopadu 1935 a k osobnímu poměru obviněného k Dr. M., nutno přisvědčiti úsudku kárné rady, že pozastavená stať dopisu obsahuje nepřípustnou pohrůžku, a to újmu na cti pro případ, jestliže Dr. M. od své novinářské činnosti neupustí. Vysvítá to nejlépe z vlastních údajů obviněného v odvolání, že chtěl dopsem po rozmluvě s ředitelem N. oznámiti Dr. M., že i České úvěrní a eskortní družstvo bude, vystupujíc že své reservy, tiskem kritisovati chování Dr. M. a důkladněji se obírati pohnutkami jeho boje proti firmám provozujícími splátkové obchody s losy.
Podle § 9 adv. řádu je advokát povinen hájiti práva své strany svědomitě a uvarovati se všech prostředků, které nejsou v souladu s jeho svědomím a se zákonem. Této povinnosti však obviněný nedostál, když se snažil Dr. M. pohrůžkou uveřejnění pohnutek jeho boje proti losovým obchodníkům v tisku přiměti k tomu, aby od své další novinářské činnosti upustil, neboť vydal takto svou stranu, pokud se týče jejího ředitele N. v nebezpečí trestního stíhání pro přestupek útisku, byť i trestní řízení, pro tento přestupek zahájené, bylo zastaveno. Tomu nevadí, že dopis sepsal z příkazu ředitele N. Naopak bylo jeho povinností, aby ředitele N. na nezákonnost a nebezpečnost takového zákroku upozornil a po případě jeho provedení odmítl. Na závadné povaze dopisu nemění nic, že obviněný dal Dr. M. žádanou satisfakci.
Tvrzení obviněného, že neměl úmyslu Dr. M. od jeho novinářské činnosti pohrůžkou odvrátiti, je v rozporu s obsahem a smyslem dopisu a se zmíněnými vlastními údaji obviněného v odvolání. Neuvědomil-li si obviněný závadný ráz svého jednání, stalo se tak jen tím, že neuvažoval o věci s pečlivostí, k níž jako advokát při zastoupení zájmů své strany byl povinen a jež byla i možná. Ke skutkové podstatě kárného přečinu stačí pouhá nedbalost (čís. 95, 100 dis. a j. Sb. n. s.).
Právem podřadila tudíž kárná rada čin obviněného pod skutkovou podstatu kárného přečinu porušení povinností povolání a, ježto jeho závadné jednání vešlo trestním řízením v širší veřejnost, i pod skutkovou podstatu kárného přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu (§ 10, odst. 2 adv. ř.). Odvolání bylo proto jako neodůvodněné zamítnouti.

Citace:

Čís. 344 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 651-652.