NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 6525.

Úmluva mezi československou republikou a republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách ze dne 18. června 1924, čís. 60 sb. z. a n. na rok 1926.
Odmítnouti žalobu podle čl. 46 úmluvy může jedině soud, jenž přerušil řízení. O části žaloby, ohledně níž nebylo řízení přerušeno, rozhodne pak soud, jenž dosud o ní nerozhodl, vyhradiv v dílčím rozsudku další jednání, část tuto nelze odmítnouti, nýbrž zamítnouti

(Rozh. ze dne 30. listopadu 1926, R 2 378/26.)
Dílčím rozsudkem ze dne 28. února 1921 rozhodl procesní soud prvé stolice o části žalobní prosby, vyhradiv ohledně druhé části další jednání. Usnesením ze dne 20. května 1921 přerušil odvolací soud řízení podle nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. ohledně části žalobního nároku, o níž rozhodl prvý soud dílčím rozsudkem. Po vydání úmluvy s republikou Rakouskou čís. sb. z. a n. 60/26 procesní soud prvé stolice odmítl žalobu ohledně celého žalobního nároku. Rekursní soud napadené usnesení částečně zrušil. N e jvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc rekursnímu soudu k rozhodnutí o použití čl. 46 úmluvy čís. 60 sb. z. a n. z roku 1926.
Důvody: Soud prvé stolice vyhověl dílečným rozsudkem ze dne 28. února 1921 aspoň částečně žalobě, přes to však odmítl usnesením ze dne 9. září 1926 žalobu i co do části, v níž jí vyhověl. Rozhodl tudíž týž soud dvakráte v téže věci, a vždy různým způsobem, což nelze uznati dovoleným. Podle čl. 46 úmluvy čís. 60/1926 jest ukončiti odmítnutím žaloby spory dosud přerušené, z čehož je v souhlase se sdělením ministerstva spravedlnosti čís. 81 věstníku z roku 1926 usouditi, že může tak učiniti jedině soud, jenž řízení přerušil, tudíž ve věci dosud nerozhodl. V tomto sporu přerušil řízení odvolací soud usnesením ze dne 20. května 1921, může proto jedině tento soud, shledá-li ovšem podmínky toho, odmítnouti žalobu v dosahu uvedeného usnesení. Pokud tomu tak není, bude podle čl. 46 úmluvy uvažovati o zamítnutí žaloby, což ovšem by mohl učiniti soud prvé stolice, jenž ve věci nerozhodl, vyhradiv v odst. 4 dílečného rozsudku další jednání. Soud prvé stolice odmítl sice žalobu i co do části žalobní prosby, o níž nerozhodl dílečným rozsudkem, ale ani ono usnesení nebylo možno ponechati v platnosti, ježto čl. 46 rozeznává mezi zamítnutím i odmítnutím žaloby. V první řadě nechť rozhodne odvolací, nyní rekursní soud o odmítnutí žaloby, neboť jeho rozhodnutí bude směrodatné pro rozhodnutí soudu prvé stolice co do zamítnutí žaloby. Tím bude se zajisté uvarováno opravným prostředkům, neboť z dosavadního průběhu věcí jest patrno, že ani soudy ani strany nenazírají na věc stejně.

Citace:

č. 6525. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 722-723.