NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

— Čís. 11159 —

Úraz pádem na náledí.
Nezáleží na tom, zda dosud nebylo místo, určené pro chodník, stavebně upraveno jako chodník ve smyslu § 92 stav. řádu pro Čechy, stačí, že se úraz stal na místě, určeném pro zřízení chodníku a používaném jako stezník před domem. Jest povinností majitele domu, by posypal toto místo před domem.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1931, Rv I 1755/30.)
Žalobce sklouzl na náledí před domem žalovaných v Ch. v Čechách a pádem se poranil. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Není pochyby o tom, že chodníkem ve smyslu § 92 stav. řádu pro Čechy jest rozuměti část stavby, takže chodník musí býti vybaven určitým trvanlivým způsobem. Není-li však takto zařízen a upraven, neznamená to ještě, že se majitelé nemusí starati o bezpečnost místa určeného pro chodník pokud není technicky stavebně upraven. Ano dle přípisu městského úřadu v Ch. nebylo dosud na žalované naléháno, by chodník u svého domu na uliční prostoře po-
85* stoupené ke zřízení ulice zřídili v předepsané šíři 1 1/2 m, jest povinností žalovaných o bezpečnost této prostory jako stezky k chůzi používané se starati, jako kdyby byl chodník zřízen. Bylo-li tedy místním ohledáním zjištěno, že kolem plotu žalovaných vede stezník 50 cm široký a že stezník ten ohraničen jest plotem žalovaných a na druhé straně kolejemi, cesty, k níž se svažuje a že na této stezce, ve vzdálenosti 50 cm od plotu, žalobce sklouzl a se zranil, nemůže býti pochybnosti o tom, že se nehoda stala v prostoru svěřeném ještě péči žalovaných, to tím spíše, ana se nehoda stala před dvířkami na stezníku, kteréžto místo, jsouc zhusta užíváno obyvateli domu, vyžaduje zvláštní pečlivosti. Nerozhodné jest, že městský úřad v Ch. nenaléhal na žalované na zřízení chodníku, neboť tím nesprostil a nemohl sprostiti žalované povinnosti starati se o bezpečnost místa, kde měl býti chodník zřízen. Nařídil-li obecní úřad v Ch. vyhláškou, že chodníky před domy jest posypávati, byla tím také žalovaným uložena povinnost, by stezník vedoucí těsně kolem jejich stavení posypávali a opatřili tak, by kolemjdoucí nemohli k úrazu přijíti. Prvý soud zjistil, že v době nehody stezník před domem žalovaných vůbec nebyl posypán popelem, takže tvrzení žalovaných, že stezník posypali, skutečně není věrohodné a, i kdyby tak byli učinili, nepostarali se o posypání dostatečné, jímž by sklouznutí a zranění kolemjdoucích bylo vyloučeno. Že si žalobce úraz zavinil sám nebo spoluzavinil vlastní neopatrností, nelze ze zjištěných okolností nikterak odůvodniti, an se ubíral po stezníku pro chůzi používaném ve dni pracovním dopoledne o trhu, tedy za obvyklých okolností a nelze na něm žádati, by se jen proto, že žalovaní své povinnosti k opatření stezníku vůbec nebo náležitě nevyhověli, stezníku vyhnul a volil jinou, snad bezpečnější cestu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest nerozhodné, že nebylo dosud místo určené pro chodník technicky stavebně upraveno jako chodník ve smyslu § 92 stavebního řádu pro Čechy. K oprávnění žalobního nároku stačí, že se úraz stal na místě určeném pro zřízení chodníku a používaném jako stezník před domem žalovaných. Dovolatelé sami přiznávají v dovolání povinnost posypávati chodník před domem. Povinnost ta se vztahuje, jak správně dovodil odvolací soud, na místo pro chodník určené a jako chodník používané, bez ohledu k tomu, zda chodník v technickém slova smyslu byl zřízen čili nic. Žalovaní jakožto majitelé domu byli povinni, by i stezník vedoucí těsně kolem jejich domu posypávali, jak bylo nařízeno vyhláškou obecního úřadu ohledně chodníků před domy, což jest vztahovati i na místo, jež ve skutečnosti jako chodník jest používáno, ale dosud ve smyslu citovaného stavebního řádu nebylo technicky t. j. uměle upraveno. Právní posouzení věci odvolacím soudem jest správné, a stačí proto dovolatele odkázati na důvody napadeného rozsudku, k nimž se na vývody dovolatelů dodává toto: Pro úsudek dovolatelů, že se žalobce vědomě pouštěl do nebezpečí, není ve skutkových zjištěních nižších soudů dostatečný základ. Nelze mu vytýkati, že proti předpisu § 1297 obč. zák. opomenul onen stupeň píle a pozornosti, jehož může býti použito při obyčejných schopnostech, an šel v dopoledních hodinách po stezníku pro chůzi používaném a nevolil jinou cestu pro možné snad, nikoliv však jisté nebezpečí, které mu z toho hrozilo. Rozhodnutí čís. 8607 sb. n. s. má jiný skutkový základ.

Citace:

Č. 11159. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 471-473.