NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 2025.

Zavinění podle §u 335 tr. zák. vyžaduje v subjektivním směru, by si pachatel byl vědom nebezpečí s jeho činem (opomenutím) spojeného (zavinění vědomé), nebo že si nebezpečí to neuvědomil z nedostatku povinné péče (zavinění nevědomé). Trestnost činu v druhém případě nenastává, mohl-li pachatel nebezpečenství poznati jen při zvýšené, obecnou míru převyšující pozornosti, nastává však, nepoužil-li pachatel oné pozornosti, kteréž by byl použil vzhledem k povaze činu a daným okolnostem každý rozumný člověk, a bylo-li nebezpečí při použití této pozornosti též poznatelným.
Pád dítěte do hrnce s horkou vodou postaveného na dvoře.
(Rozh. ze dne 19. června 1925, Zm II 152/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 10. března 1925, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem proti bezpečnosti života podle §u 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů:
Přečinem podle §u 335 tr. zák. jest vinným, kdo se dopouští činu neb opomenutí, o němž může již dle přirozených jeho následků každému snadno poznatelných, rozpoznati, že jím lze způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo bezpečnosti těla lidského. Zavinění podle §u 335 tr. zák. jest tu po subjektivní stránce nejen tehdy, když si byl pachatel vědom nebezpečí, s jeho činem neb opomenutím spojeného (zavinění vědomé), nýbrž i tehdy, když si nebezpečí to následkem nedostatku povinné péče neuvědomil (zavinění nevědomé). Trestnost činu v druhém případě nenastává již tehdy, mohl-li pachatel nebezpečenství poznati jen za použití zvýšené, obecnou míru převyšující pozornosti, nastává však, nepoužil-li pachatel oné pozornosti, kteréž by byl použil vzhledem k povaze činu a daným okolnostem, za nichž čin byl spáchán, každýkoliv rozumný člověk, a bylo-li nebezpečenství při použití této pozornosti též poznatelným. V tomto případě zjistil nalézací soud, že obžalovaná smrt čtyřletého Gustava О-a zavinila tím, že hrnec s horkou vodou postavila na dvůr, aniž hrnec přikryla nebo jinak bezpečné opatřila, by se nic nestalo. Při tom soud prvé stolice nepovažoval tu okolnost, že jak obžalovaná, tak i její sestra dítě na nebezpečenství upozornily, za způsobilou, by obžalovanou vyvinila a to proto, poněvadž čtyřleté dítě nemá, třebaže si dle příznivého stupně duševního vývinu bylo po případě vědomo nebezpečí a vystříhalo se hrnce s horkou vodou, té rozvahy a obezřetnosti, by mělo stále nebezpečí na zřeteli a mělo se před ním na pozoru, a vyvodil naopak právě z této okolnosti, že si obžalovaná nebezpečí s jejím činem spojeného byla přímo vědoma.
Při těchto úvahách nepřihlížel však nalézací soud především k tomu, že v tomto případě jde o dítě, vychované na venkově, kde děti s vedením domácnosti a hospodářství a následkem toho i s nebezpečím, s tím spojeným, jsou mnohem více obeznámeny, než děti téhož stáří, které jsou vychovány v městech, že venkovské děti následkem zaměstnání a práce svých rodičů a opatrovatelů více sobě bývají ponechávány, že jsou samostatnějšími a že se proto na venkově i dětí v nejútlejším stáří často používá i k pracím nezřídka dosti nebezpečným. V tomto směru bylo výsledky průvodního řízení naznačeno, že dítě bylo duševně velmi čilé, a že, jak napadený rozsudek zjišťuje, chodívalo skoro denně do hostince obžalované, kde se obyčejně zdržovalo na dvoře; tyto okolnosti nebyly však nalézacím soudem uvažovány, ačkoliv poukazují к tomu, že dítě s vedením domácnosti a hospodářství nejen svých rodičů, nýbrž i svého strýce a s nebezpečím s ním spojeným bylo obeznámeno. Mělo býti proto též zjištěno, zda dítě poslouchalo rozkazů a zda obžalovaná mohla očekávati, že pouhé upozornění dítěte na nebezpečí postačí, by se dítě k hrnci nepřibližovalo, a nesmělo konečně býti opomenuto, že dítě dle zjištění soudu v době, kdy obžalovaná dvůr opustila, nebylo samo, nýbrž ve společnosti 10letého Roberta M-а. Konečně bylo také zjistiti, v jakých poměrech obžalovaná žila, jak veliké bylo hospodářství, jež obstarávala, zda je obstarávala sama, či zda k tomu měla služebnictvo, a jak četné toto bylo atd. — to vše proto, poněvadž pozornost a obezřetnost, s jakou si obžalovaná měla počínati, má své přirozené meze v daných poměrech. Těchto okolností však nalézací soud z části vůbec nezjistil, z části neuvážil a, ježto není vyloučeno, že by, přihlížeje k těmto okolnostem, s uvedeného právního stanoviska závažným, byl dospěl k jinému úsudku o subjektivní vině obžalované, jest napadený rozsudek stižen zmatkem neúplnosti podle čís. 5 §u 281 tr. ř. a bylo proto zmateční stížnosti vyhověti a uznati jak se stalo.

Citace:

č. 2025. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 363-364.