NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15296.

Právní postavení věřitele v konkursním řízení, přísluší-li mu veřejnoprávní pohledávka.
Nárok na náhradu škody proti nemocenské pojišťovně, dovozovaný z toho, že učinila bezdůvodný návrh na prohlášení konkursu o jmění dlužníka pro nedoplatek příspěvků, i když pochází z úkonu veřejnoprávního, není vyloučen z uplatňování pořadem práva, pokud jde o útraty právního zastupování při hájení se proti návrhu tomu.
(Rozh. ze dne 13. června 1936, R II 133/36.) Žalovaná pojišťovna vzala návrh na uvalení konkursu na jmění nynější žalobkyně zpět. Žalobkyně tvrdí, že návrh byl učiněn bez právních předpokladů v § 69 konk. ř. uvedených, tudíž bez důvodu, a domáhá se na žalované náhrady útrat právního zastupování a hájení se proti tomuto bezdůvodnému návrhu. Prvý soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva o tomto nároku. Rekursní soud námitku tu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nárok na náhradu škody nemůže ovšem míti jinou povahu, než jakou mělo porušení, z něhož jest vyvozován, a nepatří proto nároky na náhradu škody z porušení neb opominutí veřejnoprávních povinností na pořad práva, jak bylo vysloveno a odůvodněno v rozhodnutích nejvyššího soudu čís. 10004, 11953, 13441 Sb. n. s., v rozhodnutí senátu pro kompetenční konflikty č. 734/31, uveřejněném v dodatku svazku XIII b) Sb. n. s. z roku 1931 (na straně 1596). Žalobkyně neopírá však svůj nárok na náhradu škody o to, že žalovaná porušila neb opominula některou z veřejnoprávních povinností uložených jí zákonem čís. 221/24 v doslovu zákona čís. 184/28 Sb. z. a n., nýbrž opírá svůj nárok o to, že žalovaná učinila bezdůvodný návrh na vyhlášení konkursu bez právních předpokladů uvedených v § 69 konk. ř. čís. 64/31 Sb. z. a n. a že vzala svůj návrh zpět. I kdyby se vymáhání pojistného nemocenskou pojišťovnou (§ 175 zákona čís. 221/24 v doslovu zákona čís. 184/28 Sb. z. a n.) a v důsledku toho i její návrh na vyhlášení konkursu posuzoval jako úkon veřejné správy, neplyne z toho, že zažalovaný nárok o náhradu škody jest vyloučen z uplatňování pořadem práva. Neboť škoda žalobkyní tvrzená záleží v útratách zastupování a hájení se žalobkyně proti bezdůvodnému prý návrhu na vyhlášení konkursu. Jde tedy žalobkyni o náhradu útrat, o nichž zásadně v soudním řízení rozhoduje soud podle výsledku řízení nehledě k tomu, zda jde o pohledávku veřejnoprávní nebo soukromoprávní, což plyne z §§ 40 a násl. c. ř. s., § 78 ex. ř. a § 11 zákona čís. 100/31 Sb. z. a n. V konkursním řízení ovšem obdobná ustanovení podle § 189, odstavec (1) konk. ř. neplatí, to však nikoliv proto, že by rozhodování o útratách způsobených bezdůvodným návrhem bylo odňato pravomoci soudu, učinil-li takový návrh věřitel s pohledávkou veřejnoprávní, nýbrž pro zvláštní povahu konkursního řízení, ač i tu jest ona zásada v podstatě zachována co do útrat způsobených opožděnou přihláškou v § 109, odstavec (2) konk. ř., a to bez rozdílu, zda jde o konkursní pohledávku veřejnoprávní nebo soukromoprávní (§§ 54 až 56 a 69 konk. ř.). Nemá-li konk. řád ustanovení obdobná, lze se ovšem útrat způsobených bezdůvodným návrhem na vyhlášení konkursu domáhati jen, lze-li navrhovateli přičítati zavinění (§§ 1295 a násl. obč. zák.), což lze uplatniti pořadem práva. Nakládá-li konkursní řád s konkursními věřiteli — ať veřejnoprávními, ať soukromoprávními—stejně až na výjimky zákonem stanovené, o něž tu však nejde, není důvodu od zásady té se odchýliti ani tehdy, jde-li o náhradu škody způsobené bezdůvodným návrhem na vyhlášení konkursu. Neboť, použil-li veřejnoprávní věřitel soukromoprávního prostředku k vymáhání své pohledávky, musí se podříditi všem důsledkům tohoto soukromoprávního prostředku právě tak, jako jiný konkursní věřitel, a podal-li návrh na vyhlášení konkursu bez předpokladů § 69 konk. ř., vzešel by tím žalobkyni soukromoprávní nárok, jenž není vyloučen z uplatňování pořadem práva.

Citace:

Čís. 15296.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 692-694.