NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 4948
.
Státní zaměstnanci: * Zastavení služebních požitků dle § 29, odst. 4 služ. pragmatiky jest samostatné administrativní opatření úřední nezávislé na disciplinárními řízení.
(Nález ze dne 29. září 1925 č. 21433/24.)
Věc: Dr. Karel P. v Bratislavě proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran služebních platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jemuž byla udělena žal. úřadem zdravotní dovolená do 14. února 1922 s tím, aby nejpozději dne 16. února 1922 službu v Levoči nastoupil, hlásil se k nastoupení služby v Levoči bez omluvného důvodu teprve 9. července 1923; přes to však přijal beze svolení žal. úřadu od 1. března 1922 soukromou službu. Také opětovnému vyzvání, aby službu dne 25. července 1922 nastoupil, nevyhověl. Pro tyto poklesky byl nálezem disc. komiise při gfř v Bratislavě ze 13. března 1923, potvrzeným v cestě instanční nálezem vrchní disc. komise při min. fin. z 20. června 1924 potrestán disciplinárním trestem propuštění ze služby s dodatkem, že o zadržení platu za dobu jeho nepřítomnosti ve službě ve smyslu §u 29, posl. odst. služ. pragm. bude rozhodnuto cestou administrativní.
Na to žal. úřad nař. rozhodnutím ze dne 21. července 1924 mimo jiné vyslovil, že dle ustanovení § 29 služ. pragm. st-l pozbývá platu za dobu neomluvené nepřítomnosti ve službě, t. j. za dobu od 1. března 1922 do 9. července 1923.
Stížnost, jež napadá jen tento výrok, žádajíc jeho zrušení pro nezákonnost, dovozuje v podstatě, že veřejný úředník má nárok na služební požitky dotud, dokud nebyl zbaven úřadu. Do té doby může býti disc. komisí dle §u 146 služ. pragm. omezen nejvýše na 2/3 požitků. Tomuto ustanovení odporuje posl. odstavec §u 29 prý jen zdánlivě, neboť ve skutečnosti může odepření platu, které se de facto rovná dočasnému zbavení úřadu, býti vysloveno jen do té doby, dokud o tomto zbavení nebylo ve smyslu §u 148 služ. pragm. rozhodnuto. Takové rozhodnutí prý však náleží komisi disciplinární a jestliže tato přesunula je na cestu administrativní, musí se adm. úřad říditi jen směrodatnými předpisy disciplinárními a smí tudíž platy snížiti nejvýše na dvě třetiny. Není prý dobře myslitelné, že by jednoduchou adm. cestou bylo možno uvaliti na úředníka větší hmotnou újmu, než jako mu může přivoditi trest disciplinární. ]304
Nss neuznal stížnost důvodnou. Žal. úřad nezastavil st-li služební požitky z důvodu dočasného zbavení úřadu (suspens); k tomu by nebyl vzhledem ke kompetenčním předpisům § 156 služ. pragm. ani povolán, k takovému opatření nebylo však ani příležitosti, poněvadž na st-le vůbec nebyla uvalena suspense výrokem příslušného orgánu (§§ 144 a 145 služ. pragm.). Žal. úřad st-li na dobu od 1. března 1922 do 9. července 1923 zastavil platy výslovně podle §u 29 služ. pragm. Dle tohoto §u 29, odst. 4 pozbude úředník, jenž svémocně déle než 3 dny do služby nepřijde a dostatečného omluvného důvodu neprokáže, bez újmy své dics. zodpovědnosti svých požitků za dobu neospravedlněného vzdálení se ze služby, že jsou tu předpoklady pro použití tohoto předpisu (svémocná a neospravedlněná nepřítomnost ve službě), stížnost nepopírá. Poněvadž pak, jak řečeno, zákon výslovně stanovil, že ztráta požitků nastává v případě takovém bez újmy disc. zodpovědnosti úředníkovy, jsou námitky stížnosti, jež se snaží vyvrátiti vztah mezi §em 29 a §§ 146 a 148 služ. pragm., vyvráceny již samým zněním zákona, jež nepřipouští pochybnosti o tom, že důsledky §u 29 nastávají nezávisle na důsledcích případného disc. řízení. — —

Citace:

č. 8797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 317-319.