NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12418.

Bylo-li stanovení výše nájemného přenecháno znalci, aniž byla určena lhůta, do které je měl znalec stanoviti, mohou strany odstoupiti od smlouvy, dokud nebyla výše nájemného znalcem stanovena.
(Rozh. ze dne 3. března 1933, Rv II 74/33.)
Žalobci uzavřeli se žalovaným smlouvu, jíž mu pronajali obchodní místnosti ve svém domě s tím, že nájemné bude stanoveno znalcem. K stanovení nájemného znalcem nedošlo, načež žalobci od smlouvy odstoupili a domáhali se vyklizení žalovaného. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Strany, ujednavše závaznou nájemní smlouvu, která má všechny znaky platné nájemní smlouvy, najmě určitelnost výše nájemného, přenechaly stanovení této výše znalci, kterého si vyvolí. Není třeba zabývati se řešením otázky, zda tato třetí osoba jest do té míry určitá, by bylo vyhověno požadavkům § 1056 obč. zák., jehož předpisy podle §§ 1099, 1094 obč. zák. i tu platí. Jest jisto, že lhůta, do kdy tato třetí osoba má výši nájemného určiti, nebyla zároveň smlouvou stanovena, což stejně patří k podstatným náležitostem takto ujednané smlouvy. Předpis § 1056 obč. zák. jest ustanovením výjimečným a dává stranám jinak mimořádné právo jednostranného odstoupení od smlouvy. Toto právo jest časově omezeno dobou, do které má býti nájemné číselně určeno, nebo, nebyla-li lhůta pevně stanovena, do které nájemné skutečně určeno bylo. Nebylo-li nájemné v takovémto případě třetí osobou, na niž strany pomýšlely, stanoveno, má každá smluvní strana právo jednostranně od smlouvy ustoupiti, při čemž pro otázku napotomní bezúčinnosti nájemní smlouvy jest bez významu, z jakých důvodů k určení nájemného nedošlo. V souzeném případě jest nesporno, že výše nájemného dosud nebyla způsobem smlouvou stanoveným určena. Jest jisto též, že žalobci i před žalobou i v žalobě projevili rozhodnutí, že jednostranně od smlouvy odstupují. Nájemní smlouva tím pozbývá další právní účinnosti, takže žalovaný nemůže se již dovolávati žádných práv k užívání sporných místností jako nájemník. Užívá jich dále bez právního důvodu a právem se žalobci domáhají na něm jich vyklizení a odevzdání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest souhlasiti s právním názorem odvolacího soudu, že tu jde o hotovou smlouvu nájemní, při níž souhlasnou vůlí smluvních stran bylo stanovení výše nájemného přenecháno znalci, kterého si strany vyvolí, neboť se v ujednání z 20. prosince 1925 uvádí, »co se týče nájemného nové smlouvy, vyvolíme si ke stanovení tohoto znalce« ..... Poněvadž lhůta, do které znalec měl výši nájemného stanoviti, není v ujednání určena, nastal tu případ druhé věty § 1056 obč. zák., podle něhož mohou strany ještě od smlouvy odstoupiti, dokud výše nájemného znalcem nebyla stanovena. Jest zjištěno, že žalobci i dopisem z 26. dubna 1932, i žalobou projevili vůli, že od smlouvy odstupují, k čemuž byli podle zmíněného zákonného ustanovení oprávněni, poněvadž před stanovením nájemného má každá strana právo jednostranně od smlouvy odstoupiti. Dovolatel projevuje v dovolání právní názor, že ke zrušení nájemní smlouvy v souzeném případě může řádně dojíti jen za předpokladů §§ 1112 až 1121 obč. zák., totiž za všeobecných předpokladů stanovených pro zrušení smlouvy nájemní, jež nebyly tvrzeny a nejsou dány. Jest však na omylu, poněvadž souzený případ jest posuzovati podle předpisu druhé věty § 1056 obč. zák., který podle předpisu § 1094 obč. zák. i tu platí, a podle toho má se v případech tam uvedených posuzovati věc tak, jako by nájemní smlouva nebyla ujednána, tedy v souzeném případě, že se nestala účinnou.

Citace:

Čís. 12418.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 341-342.