NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Č. 10337.

Pozemková reforma: Další zcizení pozemků, ponechaných vlastníku podle § 20 příděl. zák. a tak ze záboru propuštěných, nevyžaduje svolení stpú-u podle § 7 záb. zák., třebas poznámka záboru nebyla dosud v deskách zemských vymazána.
(Nález ze dne 9. února 1933 č. 20771/32.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 3966/24, 5433/26.
Věc: Ludvík Aladár W. v K. (adv. Dr. Edmund Schwarz z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. president v. v. R. Výšin) o udělení souhlasu podle § 7 zák. záb.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 22. března 1930 ponechal stpú pozůstalosti po zemřelém JUDru Alfredu W. jako vlastníku panství T. a K. podle § 20 zák. příd. určité plochy, mezi nimi i pozemky zapsané ve vložce č. ... desk zemských, tak zvaný les »Habří«, jestliže se vlastník podrobí podmínkám, stanoveným stpú-em, jakož i podmínkám, jimiž min. škol. podmínky stanovené stpú-em po případě doplní nebo pozmění. V dalším jest pak mezi jiným uvedeno, že vzhledem k tomu, že stpú prohlásil v odst. VII. protokolu z 10. března 1930, že nečiní námitek, aby se dědici výše jmenované pozůstalosti dohodli o reálním rozdělení majetku tímto rozhodnutím podle § 20 příd. zák. ze záboru propuštěného, nebude v těchto dodatečně stanovených podmínkách uložena podmínka o nedělitelnosti lesů, propuštěných tímto rozhodnutím podle § 20 zák. příd. ze záboru. Konečně se pak tam praví, že na základě tohoto rozhodnutí a ve smyslu ustanovení § 7 zák. č. 329/20 ve znění zák. č. 220/22 mohou býti u ploch shora uvedených podle § 20 zák. příděl. vlastníku ponechaných vymazány poznámky záboru a zamýšleného převzetí.
Dne 5. května 1930 předložil st-l kupní smlouvu uzavřenou s Josefem Sch. o prodeji lesa »Habří« od velkostatku K., jak se v podání praví »z opatrnosti, jelikož poznámka záboru v deskách zemských nebyla ještě vymazána«, a navrhl, aby stpú předložení toto vzal na vědomí a buď prohlásil, že vzhledem k nastalému propuštění ze záboru záležitost tato není již předmětem řízení ve smyslu § 7 zák. záb., nebo že řízení toto zahájil a souhlas udělil.
Nař. rozhodnutím zamítl stpú tuto žádost, neboť koupě neodpovídá ustanovení § 10 zák. příděl.
O stížnosti nss uvážil:
St-l, předkládaje stp-ú-u kupní smlouvu, vznesl na přetřes otázku, zda smlouva tato vůbec podléhá schválení podle § 7 záb. zák. Žal. úřad, odepřev z důvodů věcných dáti ke smlouvě té souhlas, tím jasně projevil své stanovisko, že souhlasu toho je k zamýšlenému prodeji zapotřebí.
Je nesporno, že pozemky, které tvoří předmět kupní smlouvy, byly st-li, resp. jeho právnímu předchůdci podle § 20 zák. příd. ponechány, a že v podmínkách není stanoveno, že plochy ponechané vlastníku tvoří nedílný celek, nýbrž že jest výslovně uvedeno, že v dodatečně ev. stanovených podmínkách nebude uložena podmínka o nedělitelnosti lesů ze záboru propuštěných. Dále je nesporno, že ačkoliv v rozhodnutí z 22. března 1930 se praví, že poznámka záboru může býti u ploch vlastníku ponechaných vymazána, se tak dosud nestalo. Z této okolnosti, že totiž poznámka záboru dosud ještě není vymazána, dovozuje stpú — jak plyne z vývodů odvodního spisu — že sporné pozemky dosud nexu záborovému podléhají a proto každé zcizení jich je vázáno na souhlas podle § 7 zák. záb.; to stížnost popírá, hájíc stanovisko, že ponecháním ploch podle § 20 zák. příd. vyšly plochy ty ze záboru a tím přestala možnost jakékoliv ingerence žal. úřadu, poněvadž tato se může týkati toliko půdy zabrané.
Nss musel názor stížností zastávaný uznati správným.
Podle § 7 zák. záb. vyžaduje zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku svolení stpú-u a jest bez něho neplatné. Vztahujeť se tudíž tato ingerence stpú-u toliko na majetek zabraný, kdežto při majetku záboru již nepodléhajícím nepřísluší stpú-u žádná pravomoc k udělování zmíněného souhlasu, leda že by si byl tuto pravomoc, propouštěje tento majetek ze záboru, výslovně vyhradil.
Jak nss vyslovil v nál. Boh. A 3966/24, nutno, ježto § 20 zák. příd. jest v tomto směru jenom doplňkem a rozšířením § 11 záb. zák., míti za to, že plochy vlastníkům podle § 20 zák. příd. ponechané vycházejí ze záboru. Ponecháním těchto ploch na podkladě cit. § 20 zbavují se tudíž tyto plochy nexu záborového a nepodléhají proto již v případě zcizení žádné ingerenci stpú-u a není k tomuto zcizení zapotřebí souhlasu podle § 7 záb. zák., ježto předpis tento předpoklálá majetek zabraný. Z okolnosti pak, že poznámka záboru dosud nebyla vymazána, nelze vyvozovati další trvání záboru se všemi důsledky i přes to, že pravoplatným rozhodnutím byly dotyčné plochy vlastníku ponechány a tím ze záboru propuštěny, poněvadž poznámka záboru v knize pozemkové, resp. v deskách zemských jest pouhým evidenčním opatřením za tím účelem, aby i zevně dokumentován byl stav nastalý již po zákonu samém a platný i bez této poznámky (srov. Boh. A 5433/26), nezakládá však sama další zábor, když tento — zde ponecháním půdy podle § 20 příd. zák. — po zákonu již svoji existenci ztratil.
Poukazuje-li odvodní spis žal. úřadu k tomu, že pak již nebude lze uložiti novému nabyvateli dodatečně podmínky za účelem uchování objektu podle § 20 zák. příd., jest moment tento pro otázku, podléhají-li dotyčné plochy záboru, a tedy i jich zcizení souhlasu podle § 7 záb. zák., zcela bez významu.
Ježto jest, jak uvedeno, nesporno, že pozemky tvořící předmět kupní smlouvy, byly vlastníku podle § 20 zák. příd. ponechány a tím ze záboru propuštěny, nebyl stpú již oprávněn arogovati si kompetenci k udělování souhlasu podle § 7 záb. zák. a bylo proto nař. rozhodnutí, jímž si stpú zřejmě kompetenci tu aroguje, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Čís. 5066. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 321-322.