Čís. 13344.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Odporuje dobrým mravům soutěže (§ 1 zák.), bylo-li zákazníku místo objednaného zboží určité značky dáno zboží jiné s ujištěním, že to jest skutečně zboží žádané značky. Nevyžaduje se tu zvláštní úmysl soutěžitelský.
K zodpovědnosti zaměstnavatelově za činy zaměstnanců (§ 17 zák.) se nevyhledává, by jim je zaměstnavatel přikazoval.
(Rozh. ze dne 3. března 1934, Rv I 1034/32.)
Žalující firma B., továrna na oplatky v Karlových Varech, domáhala se na žalovaném majiteli hotelu, by pro budoucnost neprodával ve svém podniku oplatky jiné, než oplatky »B-ové«. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Soud vzal za prokázáno, že si Gertruda E-ová objednala v létě 1930 v hotelu žalovaného u vrchního číšníka »B-ovy oplatky«, že číšnice oplatky svědkyni přinesla a na otázku svědkyně, zda jsou to oplatky »B.«, odpověděla kladně. Cena oplatek byla velmi vysoká, oplatky nebyly dobré, a bylo zjištěno, že nešlo o oplatky »B.«, protože neměly obchodní vignetu žalobcovu. Jest tedy zjištěno, že v podniku žalovaného místo oplatek »B.« byly prodávány oplatky jiné výroby. Takové jednání jest s to žalobce jako výrobce oplatek, tedy soutěžitele, poškoditi, při čemž jest lhostejno, zda tu byl ten úmysl čili nic. Žalovaný zodpovídá za jednání svých zaměstnanců podle § 17 zákona ze dne 15. července 1927 čís. 111 sb. z. a n. Mohl tudíž býti žalován na zanechání onoho jednání, neboť není pochyby, že prodej jiné než výslovně žádané známky jest v rozporu s dobrými mravy soutěže. Aby žalovaný sám musel býti v soutěži se žalobcem, se podle § 1 cit. zák. nevyžaduje. Protože však žalovaný podle vlastního přiznáni měl ve svém hotelu i cukráře, jest soutěžitelem a je lhostejno, zda jeho cukrář tehdy oplatky vyráběl čili nic. Zbývá ještě vyřešiti otázku, zda při shora řečeném jednání tu byla a jest možnost opakováni čili nic. Jen v onom případě by mohla býti žalovanému přičítána zodpovědnost ve smyslu zákona že dne 15. července 1927 čís. 111 sb. z. a n. Jest samozřejmě vyloučeno, že by pouhá záměna, pouhý omyl mohl činiti odpovědným podle § 1 nebo 11 cit. zák. V tomto směru vzal-soud za prokázáno, že v podniku žalovaného byly prodávány oplatky různé výroby a různých známek, že však jsou vesměs uschovány v plechové krabici a odtud vydávány. Při tomto postupu je nebezpečí záměny značné. Má-li zákazník právo objednávati Si zboží určité značky, nesmí mu býti dodáváno zboží jiné značky nebo bez ní. Právě u prvotřídního hotelu se předpokládá, že taková přáni zákazníků dojdou přesné pozornosti a opominutí péče opravňuje soutěžitele žádati za odpomoc (§ 1 zák. proti nekalé soutěži). Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V tom, že při prodeji oplatek na místě zboží výslovně žádaného prodáno bylo zboží jiné s ujištěním, že je to zboží žádané značky, spatřuje i odvolací soud shodně se soudem prvé stolice jednání příčící se dobrým mravům soutěže, způsobilým soutěžitele, žalobce, poškoditi, neboť nemůže býti pochybnosti o tom, že tím není jen ošálen po případě i poškozen konsument, o kterého tu nejde, nýbrž že je jím dotčena i soutěžitelská firma, jejíž zboží bylo žádáno, ježto přišla tím o výdělek, který by jí připadl, kdyby bylo prodáno zboží její, a byla tím neb aspoň mohla tím býti poškozena i její dobrá pověst, pakliže podstrčené zboží kupitele ať právem anebo neprávem neuspokojilo. Je lhostejno, zda se činu, o který jde, dopustil majitel podniků sám či někdo z jeho personálu, a to vzhledem k jasnému ustanovení § 17 cit. zák., ať již s jeho vědomím, nebo bez něho a ať se to stalo jen nedopatřením neb omylem neb úmyslně nebo z nedbalosti, ježto § 1 cit. zák. vyžaduje jen objektivní jednání bez ohledu na subjektivní motiv. I jednání bezděčné opravňuje dotčeného jím soutěžitele k tomu, by se bránil možnému jeho opakování, které v souzeném případě je tím pravděpodobnější, an žalovaný závadnost pozastaveného činu neuznává a necítí povinnost zodpovídati za svůj personál a postarati se u něho pro příště o zamezení podobných případů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovoláte napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), leč neprávem, neboť odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně. I když se bere za základ právního posouzení věci definice pojmu jednání proti dobrým mravům soutěže, z níž vychází dovolatel, jest přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že tu jde b jednání proti dobrým mravům soutěže, poněvadž odporuje zásadám poctivosti a slušnosti, byly-li zákazníku dovolatelovu dány místo objednaných oplatek B-ových oplatky jiné s ujištěním, že to skutečně jsou oplatky B-ovy. Že šlo jen o omylnou záměnu, nebylo zjištěno, a dovolatel ani netvrdil, že tehdy měl na skladě také oplatky B-ovy. Úsudek odvolacího soudu, že pozastavené jednání dovolatelovo bylo způsobilé poškoditi žalobce jako soutěžitele, dovolatel již nenapadá. Jsou tudíž dány veškeré náležitosti § 1 zákona o nekalé soutěži. Zvláštní úmysl soutěžitelský toto zákonité ustanovení nevyžaduje (srov. Skála: Nekalá soutěž str. 66 a 67).
Dovolatel jest též na omylu, domnívaje se, že by byl podle § 17 zákona o nekalé soutěži zodpovědným za činy svých zaměstnanců jen, kdyby jim je přikazoval. Tu by tohoto zvláštního zákonného předpisu vůbec nebylo zapotřebí.

Citace:

č. 13344. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 299-301.