Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13258.


K závazností projevu strany o podrobení se žalobnímu nároku, učiněného při roku za projednávání sporu, se nevyžaduje, by byl přijat odpůrcem, ani by odpůrce navrhl vydání rozsudku pro uznání. Odvolání takovéhoto platně učiněného projevu jest vyloučeno.
(Rozh. ze dne 8. února 1934, Rv I 893/32.)
Mezitímním rozsudkem bylo pravoplatně uznáno, že žalobní nárok na náhradu škody jest proti všem třem žalovaným co do důvodu z polovice po právu. Při napotomním ústním jednání uznali žalovaní žalobou uplatňovaný nárok na náhradu škody 10000 Kč a prohlásili, že jsou ochotni zaplatiti 5000 Kč jako na ně připadající polovinu zažalované částky. Procesní soud prvé stolice uznal žalované povinnými zaplatiti žalobci rukou společnou a nerozdílnou 5000 Kč. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaných a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Mylný jest názor dovolatelů, že prohlášení jejich právního zástupce při roku dne 14. března 1930, že žalobou uplatňovaný nárok na náhradu škody uznává ve výši 10000 Kč a jest ochoten zaplatiti 5000 Kč jako polovinu připadající na žalované, bylo pouhou nabídkou, která by musila býti buď výslovně nebo mlčky přijata odpůrcem, aby byla účinnou, a že z takového uznání, nebylo-li odpůrcem přijato, nelze nic vyvozovati, protože prý civilní řád soudní nezná jednostrannou vázanost na prohlášení, z něhož by měla jedna strana jen újmu a druhá strana všechny výhody. Naproti tomu jest uvésti, že v souzeném případě nešlo o nabídku ke smlouvě, nýbrž i disposiční projev žalované strany před soudem při projednávání sporu týkající se oprávněnosti žalobního nároku, kterýmžto projevem se žalovaní vzdali odporu proti uznané části vymáhaného nároku. Šlo tudíž o částečné podrobení se žalobnímu nároku. K závaznosti projevu strany o'podrobení se žalobnímu nároku, učiněnému při roku za projednávání sporu, se nevyžaduje, by byl odpůrcem přijat, ani by odpůrce navrhl vydání rozsudku pro uznání, a odvolání takovéhoto platně učiněného projevu jest jíž vyloučeno. Vyřízení tohoto disposičního projevu soudem bylo v tomto případě správně zůstaveno konečnému úplnému rozsudku, ježto se projev týkal jen části žalobního nároku a žalobce nenavrhl, aby byl vydán částečný rozsudek pro uznání.
Citace:
Čís. 13258. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 175-176.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).