NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 17287.

Pod ustanovení § 1330 obč. zák. patří za podmínek tam uvedených i užívání neurčitých a obojetných výrazů, které pravý stav věci nevystihují nebo zkreslují.
Redaktor nemůže se civilněprávní odpovědnosti zprostiti tvrzením, že článek nečetl nebo že spoléhal na informátora.
(Rozh. ze dne 2. května 1939, Rv I 216/39.)
Žalující strana se mimo jiné domáhá výroku, že žalovaný Josef Š. jako vydavatel a nakladatel časopisu R. P. jest povinen odvolati svoje obvinění, uveřejněná v periodickém časopise R. P. ze dne 25. prosince 1937 č. 301 na straně 6 v článku »20 Kč za šichtu na B.... dole v R.« toho obsahu, že žalující strana vozí nanejvýše své dělníky zmrzačené do nemocnice, že obvyklým zjevem jsou případy, že horník za těžkou celodenní dřínu vydělá 20 Kč za šichtu a že horníci na dole jsou nespokojeni. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Jest zkoumati, zda se žalující straně podařilo prokázati, že jest nepravdivé tvrzení článku o tom, že obvyklým zjevem jsou případy, že horník za těžkou celodenní dřinu vydělá 20 Kč za šichtu. Zjištěno bylo, že mzda havířů na dole žalobkyně »T.« jest úkolová dle vyrubaného množství uhlí, že mzdové sazby jsou tak odstupňovány, že každý havíř vydělá pří normální průměrné pracovitosti a zdatnosti stejně jako každý ostatní stejné jakosti, třebaže pracuje za výhodnějších podmínek a že při tom dostává horník minimiálně 20 Kč za šichtu a že v prosinci 1937 vydělávali horníci asi 28 Kč za 8hodinovou šichtu a že maximální výdělky činí až 60 Kč. Tyto skutkové okolnosti však neodůvodňují podle názoru odvolacího soudu při jejich srovnání s údaji uveřejněné zprávy závěr, že údaje oné zprávy neodpovídají skutečnosti. Není jimi především vyvráceno, že případy mzdy 20 Kč za šichtu se skutečně vyskytují. Není jimi vyvráceno dále ani to, že případy ty jsou obvyklé. Neboť tím, že bylo potvrzeno, že mzda 20 Kč za šichtu jest minimální, není ještě řečeno, že tyto minimální nejsou obvyklé, to jest, že případů, kdy jsou placeny, jest většina. Není to však vyvráceno ani tím, že bylo zjištěno, že v prosinci 1937 vydělávali horníci průměrně asi 28 Kč za 8hodinovou šichtu a že maximální výdělky činí až 60 Kč za šichtu. Vždyť při určitém poměru počtu všech případů k počtu případů mezd nejvyšších jest myslitelný průměr 28 Kč i při většině uvažovaných případů mezd 20korunových. Žalující strana dopouští se pochybení, jestliže srovnává údaje zprávy se skutečnostmi, které dobře srovnávati nelze, neboť pojem »obvyklý« a »průměrný« se nekryjí. Pokud pak žalující strana poukazuje na to, že se ve zprávě mluví o celodenní dřině, kdežto zjištěné mzdy se týkají šichty 8hodinové, tu jest uvážiti, že, mluví-li se při tom ve zprávě o odměně za šichtu a jestliže zpráva je určena, jak strana žalující sama uznává, pro kruhy dělnické, tu nemůže vzniknouti omyl o tom, že jde o odměnu za šichtu 8hodinovou. To nevyvrací ani použitý výraz »celodenní dřina«, ježto tohoto výrazu se používá ve vztahu k pracovnímu dni, který podle zákona činí 8 hodin. Z toho plyne, že žalující straně se nepodařilo prokázati, že by zpráva článku, jímž se cítí ohrožena na svém výdělku a budoucnosti, byla nepravdivá.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Půjde jenom o to, posouditi, lze-li na základě skutkového děje, na němž budovaly oba soudy, dospěti k závěru, že údaje v žalobě a v žalobní prosbě pozastavené na základě inkriminovaného článku jsou nepravdivé, a věděl-li nebo musil-li žalovaný Š. věděti o jejich nepravdivosti. Není totiž pochybnosti o tom, že ony údaje jsou již svou povahou takové, že by mohly žalující straně způsobiti, třebas jenom mezi dělnictvem, hospodářskou újmu, jakou má na mysli § 1330 obč. zák. Žalobkyně tvrdila, že údaje pozastavené jsou nepravdivé, a nabídla o tom důkazy, jež byly provedeny. Svědci, jež byli k jejímu návrhu slyšeni, neomezili se jenom na to, že by byli vyslovili svůj úsudek o tom, pokládají-li údaje za pravdivé čili nic, nýbrž uvedli skutečnosti, které pak soudy vzaly jako zjištěné za základ svého posouzení. Má-li býti usouzeno, zda jsou pozastavené údaje pravdivé čili nic, nutno je ovšem srovnati se skutečnostmi, jak byly po objektivní stránce zjištěny. Při tom nelze ovšem hleděti jenom k jednotlivým výrazům, nýbrž nutno posouditi význam údajů pozastavených podle souvislosti, v které jich bylo v článku použito. To platí jmenovitě o poslední větě, že horníci na dole jsou nespokojeni. Tu pak jest si předem povšimnouti toho, že se již v nadpisu článku mluví zcela všeobecně o 20 K za šichtu, že se již tu tímto označuje tato denní mzda, o které bylo zjištěno, že je mzdou minimální, jako mzda obvyklá a pravidelná. Již tento nadpis, kterým se budí zájem a pozornost čtenářova, není právě pro tuto všeobecnost ve shodě s pravdou, protože by v něm bylo musilo býti uvedeno, že jde jenom o mzdu minimální, kdyby se mělo říci, že odpovídá pravdě. Totéž platí o obsahu článku, pokud se týká výše mzdy. Kdyby se byl článek držel pravdy, byl by musil zníti v podstatě tak, jak věc byla jako správná zjištěna v průvodním řízení, z něhož však nikterak nelze usouditi, že by odpovídalo pravdě tvrzení, že případy, kdy horník za celodenní těžkou dřinu vydělá 20 K za šichtu, jsou obvyklým zjevem. Žalovaný má se držeti pravdy a nemůže těžiti z toho, užije-li výrazů neurčitých nebo obojakých, které pravý stav věci nevystihují nebo zkreslují. V tom nutno žalující straně dáti za pravdu, protože by jinak šikána nebyla možná. Třebaže žalující strana má prokázati pravý stav věci potud, aby se z toho dalo usouditi na nepravdivost zprávy, přece nelze bez povšimnutí ponechati ani způsob, jakým se hájí žalovaná strana v příčině pravdivosti pozastavené zprávy. A tu žalovaná strana ani netvrdila, že by ona minimální mzda byla skutečně obvyklým zjevem, čemuž jest rozuměti tak, že by byla zrovna pravidlem. Žalovanému nelze však dáti za pravdu ani v druhé části, týkající se onoho vožení autem. Také zde nutno věc posouditi v celé souvislosti případu a článku. Nejde ovšem o to zkoumati, co dělníkům o výdělcích sliboval svého času zemřelý Tomáš B., jakým způsobem a jak tomu mohlo býti rozuměno mezi přítomnými dělníky; nicméně jest hledět k souvislosti toho, co tu žalovaná sama v článku uvedla. Z článku je patrno, že šlo o tento myšlenkový postup: Zaměstnavatel sliboval horníkům takové výdělky, že budou jezditi autem. V článku mělo býti uvedeno, že se tyto jeho přísliby nesplnily. Kdyby se byl pisatel článku držel pravdy a kdyby nebyl sledoval jiné účely nežli právě jen vystihnouti a uvésti pravý stav věci, byl by se omezil na tvrzení skutečnosti, že se ony sliby nesplnily, že dělníci nevydělávají tolik, aby mohli jezditi autem, při čemž by byl mohl o výdělcích uvésti pravý stav věci, jak byl co do úpravy mezd zjištěn v průvodním řízení. To však hned je viděti, že článek vybočil z těchto mezí věcnosti a že byl bez potřeby zabarven na úkor pravdy a na úkor žalující strany, a nelze právě vyloučiti, že se tak stalo s určitou tendencí, aby měl účinek, který chce zákon v § 1330 obč. zák. postihnouti a vyloučiti. Podle kontextu článku nešlo ani tak o to, zda skutečně dělníci čekali, že se budou vozit v autech, a zda se v autech vozí, nýbrž v článku místo prosté skutečnosti, že tomu tak není, na čemž by bylo bývalo možno přestat, se dodává, aniž je toho třeba k osvětlení věci, co sem podle toho již nepatřilo, že prý se totiž dělník veze v autu nanejvýše zmrzačený do nemocnice. Správně vystihl smysl procesní soud, když také v této části dal žalobě za pravdu. Proti nízké mzdě, která se uvádí za obvyklou, tedy pravidelnou, staví se zde risiko hornické práce, aby právě neúměrnost pracovní odměny ještě více vysvitla a aby bylo tak tím účinněji působeno obsahem onoho článku, nechť již pisatel byl veden jakýmikoli pohnutkami. Již v této souvislosti pak jeví se také tato část nepravdivá, zvláště jestliže by byl vykládán obsah článku také v tom smyslu, že snad na závodě jsou bezpečnostní poměry horší než u jiných podobných závodů; s tímto výkladem nutno počítati podle stylisace článku v kruzích, jimž byl určen zařaděním do určitých novin. Hledí-li se k vlastnímu smyslu této části údaje, nelze klásti váhu na to, jak snad dělníci jezdí a jak jezdí do práce, nýbrž jest hleděti k podstatě věci, jak bylo vyloženo. Jeví-li se tedy podle toho celý obsah článku jako nepravdivý a závadný, platí to zajisté také o poslední větě, že jsou horníci na dole nespokojeni, protože je toto tvrzení jenom důsledkem nesprávných skutkových předpokladů. Bylo již řečeno, že tyto pozastavené údaje mohly žalující straně přivoditi újmu hmotnou. To si měl uvědomiti také žalovaný jako redaktor a bylo jeho povinností buď upraviti zprávu tak, aby byla nezávadná, anebo dbáti toho, zda zpráva ona je pravdivá čili nic. Své civilněprávní odpovědnosti se nemůže zprostiti tvrzením, že článek nečetl, když jej přece jen rozšiřoval prostřednictvím listu, jehož úpravou a vedením byl pověřen. Nemůže ho ospravedlniti ani to, že snad se spoléhal na svého informátora. Při náležité opatrnosti nebylo by pro žalovaného obtížné, aby se informoval spolehlivě o tom, jak se věci skutečně mají, a bylo docela snadné upraviti článek takovým způsobem, aby nevybočil svým obsahem z mezí potřeby a věcnosti a aby tak nebudil u čtenáře nepříznivý dojem, který vznikl právě oním zkreslením skutečnosti nebo jejím zastřením a který se pak mohl projeviti účinky, jež zákon postihuje.

Citace:

č. 17287. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 293-296.