NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 9177.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n.).
Část průjezdu, pronajatá za tím účelem, by si tam nájemník zřídil prodejní stánek, není »místností« po rozumu § 30 zákona. Lhostejno, že stánek stojí přes den z části před vraty mimo průjezd a v noci se posunuje za vrata do průjezdu.
(Rozh. ze dne 14. září 1929, R II 315/29.)
Žalovaný měl v průjezdu žalobcova domu stánek. Proti mimosoudní výpovědi z průjezdu namítl žalovaný mimo jiné, že nájemní poměr podléhá ochraně nájemců. Procesní soud prvé stolice z tohoto důvodu výpověď zrušil. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Mezi stranami jest nesporno, že žalovaný užívá jako nájemník průjezdu žalobcova domu k provozování obchodní živnosti tím způsobem, že tam má postavený stánek se zbožím, který jest v průjezdu domu před i za otevřenými vraty a přes noc za zavřenými vraty domu; průjezdem se chodí do domu a jest to jediný vchod do domu. Z toho vysvítá, že žalovanému jest pronajata ona část průjezdu, které jest zapotřebí k provozování jeho živnosti, tudíž jen prostor, proti ostatním částem průjezdu nijak znatelně neohraničený. Místo to nelze považovati za místnosti ve smyslu § 30 zák. o ochr. náj., poněvadž vzhledem k ustanovení § 6 obč. zák. jest míti za to, že úmyslem zákonodárcovým jest, poskytovati ochranu nikoli místu, prostoru, na němž se živnost provozuje, nýbrž toliko místnosti sloužící tomuto účelu. Žalovaným najatá část průjezdu není proto pod ochranou nájemníků.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle § 30 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. vztahují se ustanovení zákona o bytech, pokud není jinak předepsáno, i na jednotlivé částky bytu a jakékoliv jiné místnosti, jež jsou předmětem nájemní nebo pachtovní smlouvy. Ale část průjezdu, která podle zjištění nižších soudů byla pronajata za tím účelem, by si tam zřídil prodejní stánek, není »místností« po rozumu uvedeného místa zákona, neboť místo toto, třebas jest pod střechou domu, není nijak ohraničeno (srovnej sb. n. s. čís. 6384 a 7089) a nestalo se »místností« ve smyslu § 30 zákona ani tím, že si tam zřídil nájemce s pronajímatelovým svolením stánek, jenž stojí přes den z části před vraty mimo průjezd a v noci se posunuje za vrata do průjezdu (srovnej k tomu i rozhodnutí sb. n. s. čís. 7442). K vývodům rekursu se podotýká, že vytýkané rozpory se spisy se netýkají podstatné části a že stěžovatel ani se nepokusil dolíčiti, že jsou příčinnými pro napadené rozhodnutí, pročež netřeba se jimi věcně obírati, pokud se týče zkoumati, zda tvrzené rozpory tu vskutku jsou, a dále že rozhodnutím sb. n. s. čís. 528 nebyla řešena otázka, o niž tu jde, nýbrž otázka, za kterých předpokladů lze pokládati místnost za místnost obchodní.

Citace:

č. 9177. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 242-243.