NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11460.

Jde o žalobu z nájmu (§ 83, prvý odstavec, j. n.), domáhá-li se nájemce na pronajímateli vrácení jistoty, zřízené pro případ, že by nájemce zrušil předčasně nájemní poměr a nenašel za sebe náhradního nájemníka.
(Rozh. ze dne 5. března 1932, R II 36/32.)
Podle smlouvy o nájmu krámu složil nájemce jako bezúročnou záruku 3000 Kč, jež by připadly ve prospěch pronajímatelů, kdyby se nájemce dříve vystěhoval a nenašel za sebe náhradního nájemníka na krám. Dostav výpověď z nájmu, domáhal se nájemník na pronajímatelích vrácení 3000 Kč, tvrdě, že se jejich vinou stalo, že náhradní nájemník nabídnutý žalobcem nevstoupil v nájemní smlouvu za žalobce. Proti žalobě, zadané na sudišti podle § 83 j. n., vznesli žalovaní námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Podle obsahu žaloby nejde o rozepři z nájmu a pachtu, jak předpisují §§ 49 čís. 5 a 83 j. n., nýbrž o kondikci causa finita (§ 1435 obč. zák.) o žalobu z bezdůvodného obohacení, proto, že odpadl právní důvod podržeti bezúročnou zápůjčku 3000 Kč, následkem zrušení nájemní smlouvy tak, jako by nikdy po právu netrvala. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Žalobkyně domáhá se žalobou vrácení jistoty, která by připadla žalovaným, kdyby se vystěhovala žalobkyně dříve a nenašla náhradního nájemníka. Tuto úmluvu o jistotě jest považovati za podstatnou součást nájemní smlouvy. Žaloby na uplatnění nároků z nájemních smluv náležejí před sudiště podle § 83 j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předpis § 83, prvý odstavec, j. n. předpokládá, že jde o rozepři z nájmu nebo z pachtu. Tomu jest tak v souzeném případě. Třebaže nelze, jak míní rekursní soud, považovati ustanovení o jistotě, jejíhož vrácení se domáhá žalobkyně, za podstatnou součást smlouvy nájemní, jest přece její částí, v níž se zřizuje záruka pro případ, že by nájemce zrušil předčasně nájemní poměr a nenašel za sebe náhradního nájemníka. Týkala se tedy jistota zaručení povinnosti, kterou nájemce převzal v nájemní smlouvě, a jde proto o spor z poměru nájemního. Nemohl proto dovolací rekurs míti úspěch.

Citace:

č. 11460. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 267-268.