NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 5374.

Trestní návrh (soukromá žaloba) osob uvedených v § 16, odst. 3 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., musí jasně a nesporně vyjádřili, zda příslušná osoba žaluje jménem vlastním či jako pouhý zástupce periodického tiskopisu. V návrhu (soukromé žalobě) odpovědného redaktora není tudíž implicite obsažen i trestní návrh jménem periodického tiskopisu.
Ustanovení § 6 zákona čís. 124/1924 Sb. z. a n. (ve znění vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n.) platí jen pro případy, kde jde o více žalob proti různým osobám, odpovědným za týž tiskový projev (souběh vinníků), nikoli však pro případy, v nichž jde o více žalob, vznesených postupně různými oprávněnými (souběh žalobců). Tento předpis týče se — na rozdíl od § 12, odst. 1 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n., v původním znění — toliko objektivního promlčení a nikoli žalobní lhůty podle § 17, odst. 1 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.
Vztah odpovědného redaktora k periodickému tiskopisu je tak těsný, že útoky na čest tiskopisu jsou zpravidla zároveň i útoky na osobní čest odpovědného jeho redaktora.
(Rozh. ze dne 20. září 1935, Zm II 266/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce periodického tiskopisu »D. L.« do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 15. listopadu 1934, jímž byl obžalovaný podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby, vyhověl však zmateční stížnosti soukromého žalobce R. D. do téhož rozsudku, napadený rozsudek zrušil jako zmatečný, pokud jím obžalovaný byl zproštěn i obžaloby vznesené tímto žalobcem, a vrátil věc nalézacímu soudu, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
I. Zmateční stížnosti, podané periodickým tiskopisem »D. L.« jakožto soukromým žalobcem, nelze přiznati úspěch. Podle nenapadeného zjištění rozsudku — zrušovací soud mohl by ostatně tyto procesní okolností ze spisů zjistiti sám — učinil soukromý žalobce R. D. trestní návrh proti obžalovanému dne 21. dubna 1933. Označil se při tom za redaktora časopisu »D. L.«, nenaznačil však ani slovem, že vznáší návrh i jménem uvedeného periodického tiskopisu. Učinil tak až návrhem došlým nalézacímu soudu dne 29. prosince 1933, tedy v době, kdy již dávno uplynula dvouměsíční lhůta žalobní (§ 17 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.).
Nesprávně dovozuje zmateční stížnost s hlediska zmatku podle § 281, čís. 5 tr. ř., spíše s hlediska zmatku čís. 9 b), že nebylo třeba v prvém návrhu uváděti, že soukromý žalobce D. žaluje i jménem tiskopisu »D. L.«, že zdůrazňování této okolností v pozdějších podáních je »superfluum«, které bylo dodáno jen z důvodů jasnosti, a že postavení soukromého žalobce D. jakožto odpovědného redaktora uvedeného tiskopisu má jaksi samozřejmě v zápětí, že v trestním oznámení odpovědného redaktora je již »implicite obsaženo« trestní oznámení jménem periodického tiskopisu. Neobstojí ani výtka, že napadený rozsudek přehlíží předpis § 16, odst. 3 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n., podle něhož za periodický tiskopis vykonává právo k žalobě i jeho odpovědný redaktor.
Nelze pochybovati, že útoky na periodický tiskopis mohou zavdati příčinu a poskytnouti právo ke stíhání útočníka jak tiskopisu samému, a to podle § 5, odst. 1, čís. 4 zák. čís. 108/1933 Sb, z. a n., tak i fysickým osobám jsoucím k onomu tiskopisu v takovém poměru, že podle obsahu a smyslu závadného projevu o tiskopisu je tu třetím osobám poznatelný věcný vztah onoho urážlivého projevu o tiskopisu i k těmto fysickým osobám, pokud se týče, že projev o tiskopisu je konkrétně způsobilý porušiti úsudek společnosti též o osobní hodnotě těchto fysických osob (viz rozh. čís. 3064 sb. n. s.). Tyto fysické osoby mohou zejména býti totožné s osobami, jež jsou podle předpisu § 16, odst. 3 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. oprávněny vykonávati právo k žalobě za periodický tiskopis sám (vlastník, vydavatel a odpovědný redaktor). Právě pro tento úzký poměr věcný, v němž jsou jmenované osoby k podniku periodického tiskopisu, byly tyto osoby vybaveny zmíněným právem. Právě proto soukromá žaloba musí však též trestní návrh, pokud se týče uvedených osob, jasně a nesporně vyjádřiti, zda příslušná osoba žaluje jménem vlastním či jako pouhý zástupce tiskopisu; jdeť tu o zcela rozličné nositele žalobního práva, pokud se týče vůbec ochrany cti. Je-li pak v trestním návrhu, došlém nalézacímu soudu dne 21. dubna 1933, jako soukromý žalobce označen — R. D., redaktor časopisu »D. L.« — a praví-li on ve svém návrhu: »ze shora citovaného článku cítím se na své cti dotčen«, je vyloučeno, aby mohl tento návrh býti pojímán i jako trestní návrh jmenovaného tiskopisu.
Naprosto pochybený je konečně poukaz zmateční stížnosti k ustanovení § 6 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. (ve znění vyhlášky čís. 145/1933 Sb. z. a n.); neboť jednak platí toto ustanovení jen pro případy souběhu vinníků, kde jde o více žalob proti různým osobám odpovědným za týž tiskový projev, nikoli však pro případy souběhu žalobců, kde jde o více žalob, vznesených postupně různými oprávněnými, jednak týče se uvedený předpis — jinak než § 12, odst. 1 zák. čís. 124/1924 Sb. z. a n. v původním znění — pouze t. zv. objektivního promlčení a nikoli žalobní lhůty podle § 17, odst. 1 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n. (viz Steiner, Schutz der Ehre, Prager Archiv 1933, str. 1031). Nalézací soud neposoudil tedy mylně otázku, zda v době, kdy periodický tiskopis »D. L.« navrhl jako soukromý žalobce stíhání obžalovaného, již uplynula žalobní lhůta, pročež netřeba se ještě zabývati promlčením ve smyslu § 13, odst. 2 zák. čís. 108/1933 Sb. z. a n.
II. Naproti tomu nelze upříti oprávnění zmateční stížnosti soukromého žalobce R. D.
Osvobozující nález opírá se, pokud jde o tohoto soukromého žalobce, jen o závěr, že stíhaný článek se týká toliko »D. L«, nikoli R. D. jako jejich redaktora, a že tu proto není aktivní legitimace D. k soukromé žalobě. Tento závěr odůvodňuje rozsudek jen kratičkým poukazem k tomu, že v celém článku není o redaktoru R. D. žádné zmínky ani výslovně, ani snad znameními naň připadajícími, z nichž by průměrný soudný čtenář mohl usuzovati, že článek je namířen jak proti »D. L.«, tak proti R. D. Při tom si rozsudek zřejmě neuvědomuje, jak těsný je vztah odpovědného redaktora k periodickému listu, že čest listu je zpravidla i osobní ctí toho, kdo jako odpovědný redaktor vykonává rozhodující vliv na obsah listu a zkoumá a kontroluje články a statě časopisu co do jejich nezávadnosti před trestním zákonem, že právě odpovědný redaktor odpovídá i trestně-právně, a to dokonce s hlediska pouhé nedbalosti, za trestné činy spáchané obsahem listu, a že se, hledíc k tomu, co uvedeno, i ve veřejnosti většinou čest listu posuzuje jako čest jeho redaktora (rozh. čís. 4228 Sb. n. s.).
Uváží-li se v souzeném případě, že stíhaný článek vytýká »D. L.« neseriosnost, nehodnověrnost a lživost, napalování veřejnosti i tupení a hanění odpůrců, že tedy zažalované útoky článku směřují proti způsobu. jímž »D. L.« referují, jímž plní svůj hlavní novinářský úkol a jímž jsou tedy po této stránce vedeny, nemůže bytí ani dost málo pochybným, že v souzeném případě jsou útoky na periodický tiskopis zároveň útoky na čest jeho odpovědného redaktora jakožto osoby, jež odpovídá za obsah listu, vylíčený obžalovaným v tak nepříznivém světle. Musí tedy za těchto okolností i průměrný čtenář listu vztahovati uvedené zprávy závadného článku nejen na tiskopis sám, nýbrž též na jeho odpovědného redaktora, z čehož vyplývá oprávnění R. D. k podání obžaloby jménem vlastním. Vycházeje z opačného názoru, a to jen proto, že závadný článek neobsahuje zmínky — ať již výslovné nebo nepřímé — o osobě R. D., zatížil nalézací soud rozsudek zmatkem podle čís. 9 c) a bylo proto zmateční stížnosti, jejimiž ostatními vývody netřeba se zabývati, pokud jde o soukromou žalobu R. D., podle § 288, odst. 2, čis. 3 tr. ř. vyhověti.

Citace:

čís. 5374. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 364-367.