NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16756.

O nároku vdovy a detí výpomocného učiteľa na obecnej ľudovej škole na odškodné proti politickej obci z dôvodu, že neprihlásila tohoto učiteľa k penzijnému poisteniu, povolané sú rozhodovať riadne súdy.
(Rozh. z 9. februára 1938, Rv III 560/37.)
Žalujúci, vdova a deti zomr. Františka K., výpomocného učiteľa na ľudovej škole, domáhali sa žalobou na žalovanej politickej obci I. nahradenia vdovského a sirotského dôchodu, ktorý im ušiel preto, že žalovaná obec Františka K. neprihlásila k penzijnému poisteniu. — Žalovaná obec bránila sa medzi iným tým, že zomr. František K. pôsobil sice niekoľko mesiacov na jej ľudovej škole, ale nebol zamestnancom obce, lebo bol ustanovený len miestnym c. k. cirkevným výborom.
Oba nižšie súdy žalobu zamietly. Najvyšší súd dovolaciu žiadosť žalujúcich zamietol.
Z dôvodov:
Podle nenapadeného, tedy směrodatného skutkového stavu zjištěného nižšími soudy působil František K. jako výpomocný učitel na obecné (lidové) škole žalované politické obce I. ode dne 22. ledna 1928 do dne 30. června 1928, v době platnosti zákona č. 104/1926 Sb. z. a n.
Civilní rozhodnutí XX. 22 Podle § 35 (§ 1, odst. 2) zák. č. 104/1926 Sb. z. a n. výpomocní učitelé veřejných obecných škol jsou podrobeni pensijnímu pojištění. Nejsou tedy vyňatí z pojistné povinnosti podle § 2 č. 4 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n.
Podle stálé soudní prakse lze se domáhati pořadem práva náhrady škody, způsobené tím, že zaměstnavatel opominul přihlásiti k pensijnímu pojištění svého zaměstnance, jenž byl k tomuto zaměstnavateli v poměru služebním, podléhajícím pensijnímu pojištění.
Za takového stavu není třeba v souzeném sporu se zabývati otázkou, zda služební poměr, pokud by byl vznikl mezi Františkem K. a politickou obcí I., byl by veřejnoprávní, aneb soukromoprávní.
Avšak bez porušení právních pravidel zaujal odvolací soud v napadeném rozsudku právní stanovisko, že mezi Františkem K. jako výpomocným učitelem a žalovanou politickou obcí I. nevznikl platně služební poměr. Správně odvolací soud poukazuje na to, že pravidla soukromého práva o konkludentních projevech vůle neplatí pro úkony obce v konkretním případu. Proto tvrzení žalujících, že v rozpočtu politické obce I. na rok 1928 »byl zajištěn« plat Františka K. jako výpomocného učitele, nemá významu pro řešení otázky, byl-li řečený výpomocný učitel v platném služebním poměru se žalovanou politickou obcí I. čili nic. Takové rozpočtové zajištění platu nemůže nahraditi služební smlouvu, která, jak dovodily nižší soudy, v konkretním případě mezi Františkem K. a politickou obcí I. sjednána nebyla.
Ani nehledíc k tomu, že v konkretním případě nejsou dány zákonné předpoklady subsidiárního ručení obce za škodu podle §§ 86 a násl. zák. čl. XXII:1886, nelze tedy důvodně tvrditi, že politická obec I. je povinna náhradou škody.

Citace:

č. 16756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 357-358.