Čís. 16870.


Význam nepředložení osvědčení o státní příslušnosti československé v rozlukovém sporu.
československé soudy jsou v každém rozlukovém sporu povinny hned při jeho zahájení a nestalo-li se tak, v každém období rozepře zkoumati z úřadu státní příslušnost stran.
Státní příslušnost československá je řádně vykázána osvědčením příslušného okresního úřadu a jest povinností toho, kdo podává žalobu, předložiti takovéto osvědčení.
Není-li uvedeným způsobem československá státní příslušnost dokázána, není žaloba o rozluku manželství způsobilá k řádnému projednání.

(Rozh. ze dne 21. dubna 1938, Rv I 2997/37.)
Žalobce Josef K., truhlář v T. (v zemi České), podal na Kateřinu K. žalobu o rozluku manželství uzavřeného s žalovanou podle předloženého kopulačního listu farního úřadu v T. (v zemi České) dne 3. května 1903 v T. Podle údajů uvedených v předloženém listě se žalobce narodil v T. (v zemi České) dne 14. února 1878 a žalovaná tamtéž dne 6. července 1878. Nižší soudy zamítly žalobu z věcných důvodů, ačkoliv k žalobě nebylo přiloženo osvědčení o státním občanství stran rozepře a nestalo se tak ani za rozepře v prvé a druhé stolici, ani ve lhůtě dané žalobci po podání dovolání na vyzvání nejvyššího soudu pod pohrůžkou, že žaloba nebude pokládána za způsobilou k věcnému posouzení.
Nejvyšší soud zrušil z moci úřední rozsudky nižších soudů a prohlásil žalobu za nezpůsobilou k řádnému projednání.
Důvody:
Československé soudy jsou oprávněny ve sporech o rozluku manželství rozhodovati u československých státních občanů a co se týká cizozemců jen tehdy, nepříčí-li se jejich zásah mezistátním úmluvám. Proto jsou československé soudy v každém rozlukovém sporu povinny hned při jeho zahájení a, pokud se tak nestalo, v každém stadiu sporu z moci úřední zkoumati otázku státní příslušnosti stran vedoucích spor, aby mohlo býti zjištěno, že sporná věc není vyloučena z jejich pravomoci; proto také je žaloba o rozluku formálně správně podána jen, je-li již v ni osvědčeno, o jaké státní občany jde. Žaloba po té stránce nevyhovující trpí vadou, jež překáží, aby o ní bylo řádně rozhodnuto, a nemůže tedy býti základem platného rozsudku.
Státní příslušnost československá je řádně dokázána osvědčením příslušného okresního úřadu a je věcí strany, která podává žalobu, aby je předložila (§ 226 c. ř. s.).
V souzeném případě žalobce, který udal, že je československým státním občanem, nepředložil v žalobě osvědčení o státním občanství a výzvě nařízené nejvyšším soudem, aby uvedenou podstatnou vadu žaloby napravil, a spojené s pohrůžkou, že žaloba nebude pokládána za hodící se k věcnému posouzení, v dané lhůtě nevyhověl (§§ 226, 84 c. ř. s.).
Jde tudíž o žalobu, která se k řádnému věcnému vyřízení nehodí; byly proto rozsudky nižších soudů vydané na jejím základě zrušeny a žaloba prohlášena za nezpůsobilou k řádnému projednání.
Citace:
č. 16870. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 606-607.