NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 3602.

Zákonné následky zrušení společenstva (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.), jež nastalo usnesením valné hromady, nelze odčiniti pozdějším usnesením valné hromady, že se odvolává usnesení předchozí valné hromady.
(Rozh. ze dne 11. března 1924, R II 46/24.)
Na valné hromadě dne 18. března 1923 usneslo se společenstvo s r. neobm. na zrušení a žádalo pak o zápis tohoto usnesení do společenstevního rejstříku. Na valné hromadě dne 28. října 1923 zrušilo družstvo usnesení ze dne 18. března 1923 a žádalo na rejstříkovém soudě, by předchozí žádost za zápis zrušení společenstva do společenstevního rejstříku byla pokládána za bezpředmětnou. Oba nižší soudу tuto žádost zamítly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí nižších soudů, jež vycházejí z právního stanoviska, že valná hromada ze dne 28. října 1923 nebyla oprávněna, zrušiti usnesení předcházející valné hromady ze dne 18. března 1923, jímž společenstvo bylo zrušeno, nejsou v zřejmém rozporu se zákonem, jak předpokládá § 16 patentu o mimosporném řízení. Dle §u 36 čís. 2 zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech zrušuje se společenstvo mezi jiným také, když se na tom usnese. Dle §u 40 uvedeného zákona má toto usnesení za nutný a nevyhnutelný následek, předem povinnost představenstva, opověděti zrušení společenstva za účelem jeho zápisu do společenstevního rejstříku, a dále veřejnou vyhlášku, ve které věřitelé musí býti vyzváni, by se hlásili u společenstva. Členům představenstva, kteří tomuto předpisu nedostojí, nutno uložiti pořádkové tresty ve smyslu §u 87 uvedeného zákona. Tyto zákonné následky zrušovacího usnesení společenstva nemůže odčiniti pozdější valná hromada, jejíž obor působnosti již zrušovacím usnesením předcházející valné hromady a uvedenými zákonnými předpisy, jež jsou donucovacího řádu, byl omezen na likvidační činnost. Pozdější valná hromada, jež se zabývá jinými úkony a zejména zrušením zrušovacího usnesení předcházející valné hromady, překročuje obor své působnosti a porušuje uvedené zákonné předpisy, jichž kategorický doslov nepřipouští pražádné výjimky. Není potřebí šířiti se o tom, že správnosti uvedené zásady nemůže býti na újmu okolnost, že v některých zvláštních a ojedinělých případech skutečně nedojde k likvidaci, která dle předpisu §u 41 uvedeného zákona z pravidla jest nevyhnutelným následkem zrušení společenstva. Tvrzení, že společenstvu nešlo v tomto případě o zrušení, odporuje obsahu protokolu o valné hromadě ze dne 18. března 1923, ze kterého jest také zřejmo, že členové společenstva před hlasováním o zrušení společenstva delegátem svazu zemědělských společenstev výslovně byli upozorněni na nebezpečí, spojené s likvidací. Že společenstvo pro svědomité zjištění stavu svého jmění a svých dluhů má po ruce vhodnější prostředky, než usnesení o zrušení, nevyžaduje bližšího odůvodnění. Dále nutno podotknouti, že valná hromada ze dne 28. října 1923 překročila obor své působnosti též proto, že nedbala právoplatného usnesení zemského soudu ze dne 23. května 1923, jímž byla vyslovena nutnost likvidace a ustanovení likvidátorů. Souhlasná usnesení nižších soudů neodporují tedy zřejmě zákonu; že jsou stižena zmatečností neb obsahují zřejmý rozpor se spisy, v mimořádném dovolacím rekursu není vytýkáno, pročež pro nedostatek předpokladů §u 16 patentu o mimosporném řízení nebylo lze mu vyhověti.

Citace:

č. 3448. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 163-165.