NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 1668.

Exekučními tituly dle čís. 16 § 1 ex. ř. jsou i výroky rozhodčích soudů spolkových ze spolkového poměru.
(Rozh. ze dne 16. května 1922, R I 482/22.)
Soud prvé stolice povolil exekuci dle vykonatelného výroku rozhodčího soudu svazu insertních a reklamních kanceláří. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Z předložených stanov svazu insertních a reklamních kanceláří a řádu rozhodčího soudu plyne, že svaz insertních a reklamních kanceláří jest spolkem zřízeným na základě ustanovení zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák. a rozhodčí soud, na základě jehož rozhodčího výroku o povolení exekuce jest žádáno, zakládá se na ustanovení § 11 stanov svazu insertních a reklamních kanceláří a jest tedy soudem spolkovým. Dle ustanovení § 599 čís. 2 c. ř. s. nevztahují se ustanovení tohoto civ. soud. řádu, obsažená v §§ 577 až 599, na rozhodčí soudy spolkové ze spolkového poměru, jakéhožto případu se právě týká rozhodčí výrok, na základě jehož o exekuci bylo žádáno. Dle toho tedy neplatí zejména ohledně tohoto rozhodčího výroku ustanovení § 594 c. ř. s. v příčině vykonatelnosti rozhodčího nálezu a výrok, na základě jehož tuto o exekuci bylo žádáno, nemá tedy před zákonem platnosti a nemůže tvořiti dle § 1 čís. 16 ex. ř. titul exekuční, pročež měl býti návrh na povolení exekuce zamítnut.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Názoru rekursního soudu, že rozhodčí výrok rozhodčího soudu »Svazu« netvoří podle § 1 čís. 16 ex. ř. exekuční titul, a výkladu, jehož se dostalo § 599 odstavec druhý c. ř. s. rekursním soudem, nelze sdíleti. Za exekuční titul podle výpočtu § 1 ex. ř. jest považovati takové výroky, jež byly vysloveny v obvodu platnosti exekučního řádu usídlenými soudy, úřady, veřejnými orgány, nebo v téže oblasti v rámci civilního řádu soudního dle předpisu ustanovenými rozhodčími soudy nebo podle § 577 a násl. c. ř. s. smlouvou povolanými rozsudími. Tedy nejen výroky rozsudí dle ustanovení § 577 a násl. c. ř. s. a čl. 12. a 13. uvoz. zák. k civilnímu řádu soudnímu a smíry před nimi ujednané, nýbrž i výroky rozhodčích soudů dle zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák. Těmto neupírá civilní řád soudní platnosti, nýbrž ustanovuje v § 599 odstavec druhý c. ř. s., že zřízené rozhodčí soudy dle tohoto zákona k urovnání sporů z poměru spolkového nepodléhají ustanovením 4. odd. с. ř. s., takže soudy nemají nad nimi kontroly, a tyto rozhodčí soudy nemusí bráti zřetele ani na nejprimitivnější zásady řádného řízení. Nelze však z ustanovení toho dovozovati, že by výrok rozsudí neměl mezi stranami právního účinku. Smysl ustanovení toho jest jen ten, že netřeba tu zvláštní listiny a dalších formalit, nýbrž rozhodují tu stanovy a civilní soudní řád uznávaje zřízení těchto rozhodčích soudů, uznává i platnost výroku, stal-li se v rámci stanov a může tak býti exekučním titulem. Správně soud prvé stolice návrhu na povolení exekuce vyhověl, jelikož výrok rozsudí tvoří exekuční titul, jejž přezkoumávati v řízení exekučním nelze, nýbrž to vyhraženo jest sporu.

Citace:

č. 1668. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 488-489.