NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4077.

Pozemková reforma: I. * Nárok dle § 11 záb. zák. vyřešiti jest na základě skutečného stavu nemovitostí. Zjistí-li stpú, že stav knihovní nebo katastrální nesouhlasí se stavem skutečným, jest povinen ex officio za účasti strany správný stav vyšetřiti. (Otázka dodatečné změny kultury a vliv její na zábor zkoumána nebyla.) — II. O zřízení opatrovníka podle § 4 zák. č. 220/1922.
(Nález ze dne 31. října 1924 č. 18970.)
Věc: Mikuláš B. a spol. v U. proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud. Vyšín) o propuštění půdy ze záboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí pokud rozhodlo o návrhu st-lů podle první věty § 11 záb. zák., zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost z části odmítá jako nepřípustná, z části zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K návrhu žal. úřadu z 25. května 1923, doručil okr. soud v U. vlastníkům velkostatku P. oznámení o zamýšleném převzetí jejich nemovitostí pod sankcí § 3 náhrad. zákona, a to Gézovi B. k ru- kám vlastním, ostatním pak spoluvlastníkům, v cizině meškajícím, k rukám ustanoveného opatrovníka Dra Josefa Sz., advokáta v Užhorodě.
Osoby ty uplatnily nárok dle § 11 jednak podáním k okr. soudu v U. dne 16. července 1923, jednak podáním k žal. úřadu dne 17. října 1924. Požadováno bylo v mezích první věty § 11 záb. zák. propuštění země- dělských pozemků označených v poz. protokolu č. 1141 obce P. nad Uhem čísly parc. ..., jakož i veškeré půdy neplodné, již prý dle parcel určiti nelze, jež však dle kat. archů má výměry 28 kat. jiter. V mezích druhé věty § 11 záb. zák. žádáno bylo propuštění celého velkostatku o výměře 529 kat. jiter, a udány toho důvody. Když pak podáním ze 17. listopadu 1923 oznámil přídělový komisař v P., že jest značný rozdíl mezi stavem knihovním a katastrálním, že bylo nutno provésti identifikaci pozemků, že katastrální mapa neexistuje, a bez mapy té, že není možno přesně stanoviti parcely katastrální, a doložil, že vlastník k řešení § 11 záb. zák. se nedostavil, rozhodl žal. úřad o nároku tom výměrem z 5. února 1924, propustil vlastníkům ze záboru orné půdy 261 kat. jiter 1561 sáhů, zahrad o výměře 13 kat. jiter 1238 sáhů a pastvin, řeky a cest o výměře 43 kat. jiter 906 sáhů, a mezi podmínkami uložil jim i za povinnost zříditi, nebo dovoliti zříditi služebnosti, jak jich bude třeba k upravení vzájemných styků sousedských mezi vlastníky propuštěných nemovitostí a státem, resp. přídělci, a to zejména pokud jde o přístup k některým pozemkům.
Žádost o propuštění celého velkostatku podle § 11 záb. zák. byla zamítnuta. Úřad podotkl, že žádosti vlastníků co do 150 ha zemědělské půdy vyhověl úplně, vyhověl také žádosti o propuštění půdy nezemědělské, až na č. kat. — — — — obce P. o výměře 2 kat. jiter 1274 sáhů proto, že pozemky ty nejsou v žádné souvislosti s pozemky ze záboru propuštěnými, bez nichž nedalo by se na půdě ze záboru nepropuštěné hospodařiti, a že úřad místo těchto pozemků, celkem bezcenných, propustil vlastníkům o 15 kat. jiter zemědělské půdy více nad 150 ha, takže vlastníci vůbec nijaké škody neutrpí.
Stížnost do tohoto rozhodnutí, všemi účastníky podanou, lze shrnouti v tyto stižní body.
1. Celé řízení jest vadné, neboť nebylo konáno za účasti Mikuláše B. ml. i st., Alexandra a Josefa B., nýbrž byl jim, kteří se v P. stále nezdržují, zřízen opatrovník. Jeho ustanovení nebylo v úředním listě řádně vyhlášeno, ač toho zákon striktně vyžaduje, kurátor vlastníky o řízení nezpravil, čímž znemožněno bylo jim včas a řádně se brániti.
2. — —
3. Žal. úřad tím, že rozhodoval na podkladě katastrálních archů a kvalifikace půdy v ní obsažené, a nebral zřetele ke stavu skutečnému, porušil nárok st-lů na propuštění 150 ha půdy zemědělské, neboť parcela č. kat. 187 o výměře cca 60 kat. jiter, jež byla jim propuštěna na vrub půdy zemědělské, jest pastvinou, takže místo 275 kat. jiter půdy bylo jim propuštěno vlastně jen 215 kat. jiter.
4. Stpú jest povinen nároky a návrhy dle § 11 záb. zák. respektovati v míře co největší. Úkolu tomu může dostáti jen tím, že vyslechne strany při řízení na místě samém. Přes žádost st-lů se tak nestalo. Tím bylo zaviněno, že žal. úřad:
a) ad 3 uvedenou parcelu č. 187 pokládal za půdu zemědělskou, ač jest pastvinou, a propustil ji na vrub půdy zemědělské,
b) jako půdu zemědělskou propustil jim parcely — označení jich se neudává — dosud v katastru zapsané, avšak řekou odplavené a tedy neexistující; c) propustil parcelu č. 223/2 a výměře přes 18 kat. jiter jako pastvu, ač parcela ta jest zavodněna, břehů jejích však nepropustil a tím přístup k ní znemožnil;
d) stejným způsobem propustil i parcely č. kat. ...., k nimž jest přístup možný jen několikakilometrovou oklikou.
Tím, že úřad neprovedl místního šetření, porušil i předpis, že provedením reformy pozemkové nesmí býti ohroženo hospodaření na části ze záboru propuštěné.
5. — —
6. Vlastník, jemuž se propouští půda o výměře § 2 záb. zák., nemůže míti méně práv, než statkář na nezabraném majetku o výměře 249 ha. Této zásadě odporuje nař. rozhodnutí ve své části o zřízení služebností potud, že úřad, opomenuv konati šetření, mohl by zříditi takové služebnosti, jež učinily by hospodaření na propuštěných nemovitostech nemožným. Také existence hospodářského plánu žal. úřadu do budoucna není st-lům známa, ač jest pro ně značné důležitosti jednak jako pro sousedy budoucí, jednak pro zařízení způsobu příštího hospodaření na propuštěném jim majetku.
O stížnosti uvážil nss takto:
Předmětem stížnosti jest pouze nař. rozhodnutí, jímž žal. úřad vyřešil nárok st-lů dle § 11 záb. zákona. Proto nss naříkané rozhodnutí podrobil svému přezkoumání v mezích stížnosti s hlediska tohoto nároku dle § 11 záborového zákona.
Ad 1. V § 4 zák. z 13. července 1922 č., 220 Sb. se dovoluje, aby za předpokladů tam uvedených zřízen byl vlastníku majetku státem zabraného opatrovník. Doručením oznámení o zamýšleném převzetí dle § 2 náhr. zák. opatrovníku jest vlastník platně vyrozuměn o zamýšleném převzetí, a počíná lhůta k vyjádření dle § 3 náhr. zák. dnem, kdy oznámení to bylo opatrovníku doručeno. Samozřejmým důsledkem tohoto zákonného předpisu jest, že se řízení provádí bez účasti vlastníkova s opatrovníkem, jemuž právě náleží, aby vlastníka, resp. jeho zmocněnce o řízení uvědomil, a do doby, než sám v řízení vstoupí, jeho práva hájil. Není proto podstatnou vadou řízení již pouhá okolnost, že za tohoto stavu věci řízení nebylo provedeno se st-li, jako vlastníky majetku zabraného. Vytýká-li stížnost, že ustanovení opatrovníka nebylo vyhlášeno v úředním listě, jest okolnost ta pro posouzení platnosti doručení oznámení o zamýšleném převzetí, a tudíž i bezvadnosti řízení správního bez právního významu, námitka pak, že opatrovník opatrovance své o řízení neuvědomil a tím jim řádnou a včasnou obranu jejich práv znemožnil, jest otázkou soukromoprávního poměru mezi opatrovníkem a opatrovaná, jež na platnost a bezvadnost řízení nijakého vlivu nemá. Jest proto výtka ta bezdůvodná. — — —
Ad 3, 4, 6. Nelze souhlasiti s názorem žal. úřadu, že pro řízení dle § 11 záb. zák. rozhodným jest nikoliv stav skutečný, nýbrž katastrální stav majetku zabraného, a že směrodatný jest způsob vzdělání jednotlivých parcel, jak v katastru jest uveden. Zák. záb., jehož účelem jest provedení úpravy pozemkového vlastnictví, nese se k tomu, aby z velkého majetku pozemkového bylo odebráno tolik, by v jedněch rukou zbyla nejvýše výměra v §§ 2 a 11 záb. zák. uvedená. Obě tato zákonná ustanovení, sledující cíl čistě hospodářský, kladou váhu na stav a poměry skutečné, a to jak co do subjektů, tak i co do objektů záboru, a v tomto případě opět co do výměry i způsobu vzdělání jednotlivých nemovitostí. Pouhý zápis v katastru není nezvratným důkazem ani o vlastnictví, ani o výměře a určitém způsobu vzdělání jednotlivých parcel. Katastr může jen tehdy sloužiti za podklad řešení nároku dle § 11 záb. zák., není-li o jeho souhlasu se stavem skutečným pochybností.
Nelze zajisté žádati od žal. úřadu, aby — pokud sama strana neuvedla otázku tu in iudicium, v každém případě zjišťoval, zda stav skutečný souhlasí se stavem katastrálním, nutno však od něho žádati, aby tam, kde — třeba nebyl dán k tomu impuls od strany — zjistí okolnosti, svědčící o tom, že skutečný stav nesrovnává se se stavem katastrálním, nebo knihovním, okolnosti ty ex officio za účasti strany vyšetřil, a tím bezpečný skutkový podklad pro své rozhodování si získal. Otázka dodatné změny kultury pozemků a jejího vlivu na zábor není předmětem této stížnosti; proto nebyla otázka ta zkoumána.
Strana v řízení správním uplatnila nárok na propuštění ze záboru dle § 11 záb. zák. pozemků označených knihovně č. parc. ... v P., spolu s veškerou půdou neplodnou.
Žal. úřad nař. rozhodnutím propustil st-lům ze záboru půdy zemědělské 275 kat. jiter, 1199 sáhů a půdy jiné 43 kat. jiter, 906 sáhů, označiv jednotlivé parcely co do výměry i způsobu vzdělání dle stavu katastrálního, a připomenul, že jim propustil veškeré nemovitosti do výměry 150 ha úplně dle jejich volby, a že vyhověl i žádosti za propuštění půdy zemědělské, až na nemovitosti tam uvedené o výměře 2 kat. jiter, 1274 sáhů.
Jak svědčí spisy správní, označení propuštěných parcel čísly katastrálními stalo se z popudu přídělového komisaře v P. na základě zjištěných diferencí mezi stavem knihovním, katastrálním a skutečným, jak shora uvedeno.
Ve spisech správních — až na nedoloženou zprávu přídělového komisaře, že se vlastník k řešení § 11 záb. zák. nedostavil, — není dokladu o tom, že by k šetření o těchto diferencích byla bývala strana přibrána, nebo že jí byla aspoň poskytnuta možnost, aby stanovisko své k vyšetřené skutkové podstatě zaujala. Žal. úřad toho také nepopírá, neopak v odvodním spise stojí na stanovisku, že — je—li pravda, že pro řízení dle § 11 záb. zák. rozhodným jest stav skutečný — bylo povinností strany, aby sama upozornila na to, že stav skutečný odchyluje se od stavu katastrálního a žádala o vyšetření v tom směru, a dospívá k názoru, že strana, neuplatnila-li námitek těch v řízení správním, jest s námitkou tou ve stížnosti k nss-u prekludována.
Žal. úřad, vycházeje z mylného stanoviska, že pro řešení nároku dle § 11 záb. zák. jedině směrodatným jest stav katastrální majetku zabraného, a že — kdyby i rozhodoval stav skutečný, jest povinností strany, aby sama na nesouhlas se stavem skutečným upozornila a o vyšetření žádala, zavinil, že stranu k šetření úřednímu o tom nepozval, ani o výsledcích svého šetření ji neslyšel, a tím zbavil ji možnosti řádné obrany před nss-em.
Nedostatek bezvadně zjištěné skutkové podstaty, zaviněný nesprávným názorem žal. úřadu, brání také nss-u, aby mohl bezpečně zkoumati, zda a pokud parcely požadované dle stavu knihovního souhlasí s par- celami dle katastru označenými, a zda nař. rozhodnutím porušen byl nárok st-lů na propuštění 150 ha zemědělské půdy i právo jejich volby dle § 11 záb. zák., jak stížnost vytýká.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud rozhodlo o nároku st-lů dle první věty § 11 záb. zák., zrušiti dle § 7 zák. o ss. Tím padá i rozhodnutí žal. úřadu co do podmínky zřízení služebností, námitkou ad 6. nař. — —

Citace:

č. 4077. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 715-719.