NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 231.

Předražování. Zatajování zásob obilí a mlýnských výrobků zůstalo činem trestným, stíhaným soudy i dle nařízení vlády Československé republiky ze dne 23. března 1920 čís. 169 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 12. července 1920, Kr I 410/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodl po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury pro zachování zákona do nálezu vrchního zemského soudu v Praze ze dne 23. dubna 1920. Rozhodnutím vrchního zemského soudu v Praze ze dne 23. dubna 1920 porušen byl zákon v ustanovení § 2 zák. o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Státní zastupitelství v Praze podalo u lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze obžalobu ze dne 25. března 1920 na Jana V. pro přečin podle § 33 čís. 1, 4 nařízení vlády ze dne 27. června 1919 čís. 354 sb. z. a n., spáchaný tím, že v únoru 1920 v B. zúmyslně zatajil úřadu zásoby obilí, totiž 402 kg žita a 363 kg ovsa, jež měl v držení a jejichž hodnota převyšuje 500 K. Obžalovací spis byl lichevnímu soudu podán dne 31. března 1920 a byl obžalovanému doručen dne 3. dubna 1920. Obžalovaný podal dne 9. dubna 1920 proti obžalobě námitky, o nichž rozhodl vrchní zemský soud v Praze nálezem ze dne 25. dubna 1920 v ten smysl, že se obžalobě nedává místa a trestní řízení se zastavuje. V důvodech tohoto nálezu se uvádí, že dle nařízení vlády ze dne 23. března 1920 čís. 169 sb. z. a n. změněn byl § 33 — 42 nařízení vlády ze dne 27. června 1919 čís. 354 sb. z. a n. a trestání přestupků těch přikázáno bylo politickým úřadům, že tedy jest trestní řízení zastaviti a spisy postoupiti příslušnému politickému úřadu k příslušnému jednání. Uvedeným nálezem vrchního zemského soudu byl porušen zákon, a to ve dvou směrech, neboť: 1. podle § 14 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. a n. nejsou námitky proti spisu obžalovacímu podanému u soudu lichevního dovoleny a měly býti již z tohoto důvodu zamítnuty. 2. podle nařízení vlády ze dne 23. března 1920 čís. 169 sb. z. a n. stanovena byla sice kompetence politická ke stihání a trestání trestných činů proti nařízení vlády republiky čsl. ze dne 27. června 1919 čís. 354 sb. z. a n. o úpravě obchodu obilím a mlýnskými výrobky, avšak při tom bylo zároveň změněno znění § 33 tohoto nařízení a zejména vypuštěno bylo ustanovení o trestnosti toho, kdo zúmyslně úřadu zatajuje zásoby obilí a mlýnských výrobků. Následkem toho spadají nyní i činy tohoto druhu pod ustanovení § 2 zákona o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. To plyne již z prosté úvahy, že zatajování obilí a mlýnských výrobků, tedy nejdůležitějších předmětů potřeby, mělo by býti stiháno jen trestem politickým, kdežto zúmyslné zatajení všech ostatních předmětů potřeby trestalo by se daleko citelnějším trestem soudním. Správnost tohoto stanoviska vyplývá také z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 4. dubna 1920 čís. 17 věstníku.

Citace:

Čís. 231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 325-326.