NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 282.

Poměr § 2 zákona lichevního ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. k § 34 odstavec druhý a čtvrtý nař. ze dne 23. března 1920, čís. 169 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 21. října 1920, Kr I. 455/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 1920, jímž byl uznán vinným přestupkem zatajení zásob dle § 2 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. Dovozuje, že obžalovaný nezatajil zásoby obilí úmyslně, poněvadž obilí u něho nalezené neodpovídá ani množství, které mu dle zákona jako samozásobiteli bylo ponecháno k výživě 8členné rodiny, z čehož prý vyplývá, že nechtěl ukrytě zásoby odníti veřejnému zásobování. Není-li zde takového úmyslu, nelze prý mluviti o utajení zásob dle § 2 zákona o lichvě. V daném případě mohlo by se prý nejvýše jednati o přestupek politický, dle nařízení ze dne 23. března 1920 čís. 169 sb. z. a n. Bylo by prý nedůsledno, trestati těžším trestem toho, kdo zatajuje zásoby, než toho, kdo brání státním zřízencům nebo plnomocníkům obilního ústavu vstoupiti do jeho podniku nebo skladiště, nebo se zdráhá učiniti udání o zásobách (§ 34 cit. nař.). V prvním směru brojí stížnost nepřípustným způsobem proti zjištěnému úmyslu obžalovaného, zatajiti zásoby úřední komisi, po nich pátrající, kterýžto úmysl zjistil první soud, uváživ volně dle § 258 tr. ř. výsledky průvodního řízení. Zjišťujeť rozsudek na základě doznání obžalovaného a svědeckých výpovědí dvou úředních účastníků prohlídky, že byla u obžalovaného provedena z nařízení okresní politické správy domovní prohlídka, poněvadž z předepsaného kontingentu obilí odvedl pouze polovici; že obžalovaný, byv vyzván úředním orgánem v přítomnosti obecního starosty P., by ukázal veškeré své zásoby, ukázal pouze obilí na sýpce a prohlásil, že více zásob nemá — že však komise našla, na půdě nad stájí v úkrytu zvláště k tomu zřízeném ve vaně 200 kg mouky a ve škopku 105 kg mouky a 178 kg pšenice — celkem zásoby v hodnotě 500 K nepřevyšující. Soud vzal za prokázáno, že zásoby byly ukryty úmyslně, poněvadž by je jinak byl obžalovaný, který se ani nehájil tím, že snad o zásobách těch nevěděl, nebo na ně zapomněl, komisi na dotaz ukázal. Také místo, kde byly zásoby nalezeny, nasvědčuje tomu, že byly ukryty úmyslně. Poněvadž byl obžalovaný dle zákona povinen ukázati veškeré zásoby, které měl v držení, nemůže se omlouvati tím, že nalezené množství odpovídá tomu, které mu příslušelo k výživě rodiny. Účelem domovní prohlídky bylo právě, by příslušný úřad nabyl vědomosti o všech zásobách obžalovaného a, by na jejím základě mohl nabýti disposiční moci nad částí, kterou byl obžalovaný ještě povinen dodati. Úmyslným popřením zásob oproti pátrající komisi a jich úmyslným ukrytím dopustil se obžalovaný úmyslného jich zatajení, k němuž stačí již pouhé úmyslné zamlčení zásob neb udání jich způsobem pravdě neodpovídajícím. Jednání obžalovaného naplňuje tedy objektivně i subjektivně skutkovou podstatu dle § 2 zák. o lichvě. Kontravence proti § 34 odst. 2 a 4 shora citovaného nařízení, přikázané k potrestání úřadům politickým, jsou provinění, zakládající se vesměs na nedbalosti, kdežto přestupek dle § 2 zák. o lichvě lze spáchati jen dolosně. Jest proto přiřazeno, že přestupky proti § 34 cit. nař. jsou prohlášeny za méně trestné než delikt úmyslného zatajení zásob. Poněvadž pak u obžalovaného zjistil rozsudek bezvadně, že zatajil zásoby obilí úmyslně, nikoliv z pouhé nedbalosti, kulposně, může u něho přicházeti v úvahu přestupek přikázaný soudům dle § 2 zák. o lichvě, nikoliv pouze přestupek politický dle § 34 nař. ze dne 23. března 1920 čís. 169 sb. z. a n.»

Citace:

Čís. 282. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 390-391.