Čís. 17325.

Jestliže se strany za platnosti vládního nařízení č. 137/1934 a č. 280/1934 Sb. z. a n. dohodly, že se po dobu trvání obilního monopolu nemá vzíti za podklad ceny obilí aritmetický průměr ceny výkupní a prodejní, nýbrž jen cena prodejní, nemá na tuto úmluvu vliv ustanovení čl. I, odst. 1, vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n.
Taková úmluva byla dovolena podle vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. (§ 3) a je dovolena i podle vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 6. června 1939, Rv I 21/39.)
Podle pachtovní smlouvy, uzavřené mezi žalobci a žalovaným, měl žalovaný platiti pachtovné ve výši ceny 180 kg pšenice z 1 korce. Cenou obilí rozuměla se prodejní cena obilí, znamenaná na Pražské plodinové burse. V případě státního hospodaření s obilím měla cena pšenice odpovídati nejvyšší ceně prodejní státem stanovené. Žalobci tvrdíce, že jim žalovaný dluhuje na pachtovném podle řečených podmínek částku 4770 K, domáhají se jejího zaplacení žalobou. Proti žalobě namítl žalovaný, že pachtovné má zaplaceno, hledíc k tomu, že je platil nikoliv podle smlouvy, nýbrž podle vl. nař. čís. 218/1936 Sb. z. a n. Zažalovanou částkou jest právě rozdíl mezi výkupní a prodejní cenou obilí. První soud uznal podle žaloby. Důvody: Podle § 3 vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. rozumí se cenami obilí, podle nichž se má pachtovné platiti, cena tam stanovená jedině a pouze tehdy, když ohledně těchto cen obilí se smluvní strany jinak nedohodnou. Pachtovní smlouva byla uzavřena za platnosti vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. a proto ustanovení § 3 téhož nařízení nepřichází v souzeném případě vůbec v úvahu, ježto se strany dohodly ve smyslu § 3 jinak, než jak stanoví § 3, totiž na cenách prodejních. Jest proto s hlediska vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. směrodatná pro způsob placení a výpočet cen jedině pachtovní smlouva. Ustanovením čl. I vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. byl sice předpis čl. 3 vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. změněn, avšak tato nová úprava je pro strany závazná zase a jen tehdy, když se strany nedohodly jinak. Nemá-li na smlouvu vliv vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n., nemůže míti vliv na tuto smlouvu ani pozdější vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., a to proto, že čl. I vl. nař. č. 218/1936 pouze mění původní předpis § 3 vl. nař. č. 280/ 1934. Mění se tedy ustanovení, kterého v daném případě nelze užíti, takže tato změna má význam jen tam, kde platí ustanovení § 3 vl. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. Leč i kdyby bylo lze použíti vl. nař. č. 218/1936 na obsah této smlouvy v zásadě s ohledem na další znění tohoto nařízení, nejsou tato ustanovení pro strany rozhodná, ježto se strany opět dohodly jinak. K dohodě, resp. k projevu vůle plně závaznému lze dospěti nejen výslovným a přesným prohlášením ústním nebo písemným, nýbrž i takovým jednáním, které v uvážení všech okolností nedává rozumného důvodu k pochybování o projevu vůle některé smluvní strany a tedy mlčky (§ 863 o. z.). Žalovaný totiž po celou zatímní dobu pachtovní platil pachtovné až do 1. července 1937 ne podle vl. nař. č. 280/1934 a č. 218/1936 Sb. z. a n., nýbrž přesně podle pachtovní smlouvy, t. j. platil ceny prodejní. Jestliže tedy žalovaný přes ustanovení vl. nař. č. 280/1934 a č. 218/1936 Sb. z. a n. a už za jejich účinnosti přece platil podle smlouvy a jestliže tento způsob placení žalobci přijali, dal tím najevo, že respektuje smlouvu pachtovní. Došlo tak mezi stranami za účinnosti vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. k jiné dohodě, uzavřené mlčky. Nemůže se tedy žalovaný po této mlčky uzavřené dohodě odvolávati pro pozdější období pachtové na vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. Kdyby byl chtěl žalovaný použíti dobrodiní vl. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., měl už v období od 1. července 1936 do 1. července 1937 platiti podle tohoto vl. nař. a ne podle smlouvy. Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jde o to, zda žalovaný je povinen platiti pachtovné podle smlouvy, to jest podle prodejních cen pšenice či podle cen výkupních. Odvolací soud má za to, že žalovaní nemusejí platiti cenu prodejní, nýbrž cenu výkupní, poněvadž prý »alespoň do dne 15. července 1936 nedošlo k žádné dohodě stran v tom směru a zejména se nestala žádná taková dohoda ani mlčky tím, že za platnosti vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n. bylo pachtovné placeno podle pachtovní smlouvy v cenách prodejních a nikoli v cenách výkupních«. Není však správné, že do 15. července 1936 nedošlo k dohodě stran o tom, zda se mají platiti ceny výkupní či prodejní. Vždyť se stalo nesporným, že podle pachtovní smlouvy ze dne 10. dubna 1935 se žalovaný zavázal platiti žalobcům pachtovné ve výši ceny za 180 kg pšenice z 1 korce a že cenou obilí rozumí se prodejní cena. Že snad tato úmluva byla pozdější úmluvou stran změněna, nebylo ani tvrzeno. Podle § 3 vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. měl se bursovními cenami obilí rozuměti, pokud se smluvci jinak nedohodnou, aritmetický průměr výkupních a prodejních cen podle vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. Uvedené ustanovení bylo změněno článkem I, odst. 1 vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., jenž praví, že cenami obilí se rozumějí po dobu trvání obilního monopolu výkupní ceny zvýšené o dobové příplatky, pokud se smluvci jinak nedohodnou. Podle důvodové zprávy k vládnímu nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n, vyhovuje tato změna opětovným přáním, že míra závazků se má posuzovati jen podle jedné ceny a tou jest cena výkupní a nikoli cena vyplývající z průměru mezi cenou výkupní a prodejní. Systém dvojích cen obilních vytvořil teprve obilní monopol a účelem vládního nařízení č. 218/1936 Sb, z. a n. bylo, aby byl autenticky vyložen pojem »cena obilí«. Byla jím stanovena jednotná cena obilí pro ty případy, v nichž smluvci bez bližšího určení se pouze domluvili, že se bude platiti cena toho neb onoho druhu obilí, v nichž však nebylo určeno, jaká cena to má býti. Tomu nasvědčuje i znění čl. I, odst. 1, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., jenž stejně jako vládní nařízení č. 280/1934 Sb. z. a n. užívá obratů »rozumí se« a »pokud se strany jinak nedohodnou«. V souzeném případě byla pachtovní smlouva uzavřena dne 23. VII. 1935, tedy v době, kdy byl již zaveden obilní monopol. Obě strany věděly, že existují výkupní a prodejní ceny obilí a podle oprávnění vyhrazeného jim ve vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. se výslovně dohodly, že po dobu trvání obilního monopolu nemá se vžiti za podklad aritmetický průměr dvou cen, o němž mluvilo vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. v době uzavření smlouvy, nýbrž ceny prodejní. Taková úmluva nebyla nedovolená podle § 3 vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. a jest dovolena i podle vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. Poněvadž obě strany v pachtovní smlouvě z 10. dubna 1935 přesně určily a vyložily za platnosti vládního nařízení uvedeného na prvém místě, na jakém podkladě se mají počítati obilní ceny pro placení pachtovného, nemá na tuto jejich Úmluvu vliv ustanovení čl. I, odst. 1, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. Žalující strana má tudíž nárok na pachtovné, vypočtené podle prodejních cen obilí a nikoli podle cen výkupních. Žalovaný — který ještě dne 1. července 1936 zaplatil ve smyslu pachtovní smlouvy řádně pachtovné podle prodejních cen obilí —, jest v neprávu, když ode dne 1. července 1937 platil pachtovné pouze podle cen výkupních.

Citace:

č. 17325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 357-359.