Čís. 16378.

Není-li nic jiného ujednáno, přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci prodané s výhradou práva vlastnického jejím odevzdáním kupiteli.
(Rozh. ze dne 8. října 1937, Rv I 717/36.) V témže smyslu: rozh. č. 5391 Sb. n. s.
V opačném smyslu: rozh. č. 853 Sb. n. s.
Proti žalobě, jíž se žalující firma na žalovaném domáhá zaplacení 17006 Kč 25 h s přísl. za dodané zboží (lahve), namítl žalovaný mimo jiné, že k zboží, které mu žalobkyně dodala, nepříslušelo žalovanému vlastnictví, ježto si žalující firma při objednávce i při účtování vyhradila k prodanému zboží vlastnictví až do úplného zaplacení kupní ceny a že veškeré dodané lahve byly při požáru dne 4. dubna 1931 úplně zničeny. Jde proto zkáza lahví na účet firmy, neboť láhve nebyly pojištěny a žalovaný od pojišťovny neobdržel za zničené zboží náhrady. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: Jde o to, zda jest žalovaný povinen zaplatili prodané a jemu dodané zboží, jež podle vlastního tvrzení žalující firmy zůstalo jejím vlastnictvím a které při požáru domu žalovaného dne 4. dubna 1931 bylo zničeno. Ježto nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný zavinil požár nebo zničení lahví, nutno tuto příhodu pokládati za pouhou náhodu, jež podle § 1311 ob. obč. zák. stíhá toho, v jehož jmění se udála. Nelze také žalovanému přičítali k vině, že zboží včas nevrátil, ač k tomu byl zástupcem žalující firmy dopisem ze dne 2. dubna 1931 vyzván, neboť požár vypukl před uplynutím třídenní lhůty v uvedeném dopise stanovené. Ježto zboží zůstalo vlastnictvím žalující firmy, stíhají ji podle § 1311 obč. zák. následky nahodilé zkázy, a není proto po právu její nárok na zaplacení zboží. Po právní stránce jest tomu právě tak, jako kdyby bylo zboží zničeno požárem před jeho odesláním. Není proto žalobní nárok odůvodněn.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Je především řešiti otázku, koho stíhá nebezpečí nahodilé zkázy věci prodané a odevzdané kupiteli s výhradou vlastnického práva podatelova. Odvolací soud řešil tuto otázku pouze s hlediska § 1311 obč. zák. a došel k názoru, že nebezpečí stíhá prodatele. Názor odvolacího soudu jest mylný, poněvadž tu nemají ustanovení o věcném právu významu, nýbrž ustanovení o smluvním poměru mezi smluvci, tedy §§ 1064 a 1051 obč. zák. resp. čl 345 obch. zák., protože tu na obou stranách šlo o obchod, podle kterýchžto ustanovení nebezpečí za náhodné zničení věci přešlo již odevzdáním věci na kupitele. Na tom nic nemění výhrada vlastnického práva pro prodatele, protože takováto výhrada znamená jen to, že prodatel má právo volby v případě nezaplacení kupní ceny a že může v mezích sjednané výhrady žádati zpět prodané věci. Pokud však toto právo není uplatněno a pokud po jeho uplatnění nejsou věci prodané a kupiteli odevzdané vráceny prodateli, zůstanou v účinnosti řečená zákonná ustanovení §§ 1064 a 1051 obč. zák. a čl. 345 obch. zák. podle nichž nebezpečí stíhá kupitele. Nebezpečí náhodné zkázy přešlo proto odevzdáním věcí na kupitele, a nemění na tom nic vyhrazené právo vlastnické, které znamená pouze to, že prodatel má právo žádati zpět prodané věci. Vrácení věcí prodatelce se však, neuskutečnilo. Tento názor jest podepřen i ustanovením § 915 osnovy nového občanského zákona. Při vylíčeném právním stanovisku není proto rozhodující, zda kupitel byl v prodlení s placením kupní ceny či nikoliv, a ani nebylo potřebí se zabývali otázkou zavinění a bezdůvodného obohacení. Odůvodněnému dovolání bylo proto vyhověno.

Citace:

č. 16378. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 323-325.