Č. 792.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitosti (Čechy): * Oprava mylných údajů přihlášky k dávce z přírůstku hodnoty, jež se stala v rekursu, musí býti učiněna předmětem zkoumání rekursní stolice.
(Nález ze dne 4. dubna 1921 č. 12563/20.)
Věc: Karel a Františka B. v Řevnicích a Marie B. v Hánově proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost Marie B. odmítá se jako nepřípustná; ke stížnosti Karla a Františky B. zrušuje se naříkané rozhodnutí pro vady řízení.
Důvody: Karel a Františka B. koupili trhovou smlouvou ze dne 17. října 1910 statek čp. 6 v M. Zb. za 130000 K a v roce 1916 ho rozprodávali. Dne 28. října 1916 zcizili od něho role č. kat. 295/3 Marii B. za 3940 K 24 h. V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty byla obecná hodnota tohoto role v době nabytí, tedy v den 17. října 1910 udána penízem 985 K 06 h, a tento peníz jako někdejší nabývací hodnota byl položen za základ vyšetření přírůstku hodnoty pak v prvé, tak i ve druhé stolici. O stížnosti čelící proti rozhodnutí zemského správního výboru v Praze ze dne 16. dubna 1920 čís. 96035/VIII. uvážil nejvyšší správní soud toto:
Naříkané rozhodnutí upřelo Marii B. právo rekursu do platebního rozkazu inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 10. dubna 1919 č. N III 38162/74893, jímž dávka byla vyměřena. Stalo se tak z důvodu, že jí nepřísluší v ukládacím řízení postavení strany. Stanovisko, jež žalovaný úřad po této stránce zaujímá, nechává Marie B. nedotčeným, nekonkretisujíc v tomto směru stižných bodů, jak je to přísně formálním předpisem § 18 zák. o správ. soudě stanoveno. Otázka legitimace Marie B. k podání rekursu do platebního rozkazu je v důsledku toho způsobem pro nejvyšší správní soud závazným zodpověděna v její neprospěch, a jest pak pro nedostatek legitimace podle §§ 21 a 2 zák. o správ. soudě odmítnouti její stížnost i potud, pokud obírá se meritorním výrokem naříkaného rozhodnutí.
Stížnosti Karla a Františky B. nelze nepřiznati důvodnosti.
Stěžovatelé namítali v administrativním řízení, že údaje o obecné hodnotě pozemku v době nabytí, jak jsou pojaty do přiznání k dávce, ať byly psány kýmkoliv, spočívají na očividném omylu, a že nemohly, nejsouce výrazem pravé vůle strany, býti položeny za základ zjištění přírůstku hodnoty. Na důkaz toho, že tu jde o omyl do očí bijící, poukazovali v rekursu do platebního rozkazu na to, že pozemek č. kat. 295/3 byl spolu s jinými realitami koupen jako jeden komplex v roce 1910, že cena jeho i cena ostatních pozemků současně koupených a pak v roce 1916 současně prodaných, byla v podstatě stejná v roce 1910 i v roce 1916, a že není důvodu proto, aby při zcizení pozemku č. kat. 295.3 byl přírůstek hodnoty zjišťován více než 150 proc., a aby z něho byla vyměřována dávka penízem 786 K 69 h, když při ostatních odprodejích byla vyšetřena nejvýše částí 45 K 31 h, ač šlo o pozemky o stejných poměrně cenách nabývacích i zcizovacích. Žalovaný úřad však nepodrobil vůbec svojí úvaze námitku stěžovatelů, že údaje o nabývací hodnotě spočívají v přiznání na skutkovém omylu, a že žalovaný úřad neměl na ně bráti zřetel při vyměřování dávky.
Za tohoto stavu věci zůstalo řízení neúplným, a slušelo na stížnost Karla a Františky B. naříkané rozhodnutí pro tuto podstatnou vadu řízení zrušiti dle § 6 zák. o správ. soudě, aniž bylo s procesuálního hlediska nutným reagovati na ostatní vývody jejich.

Citace:

č. 792. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 407-408.