NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Č
ís. 16862.

I. Exekuční soud musí přijmouti včasnou ohlášku práv příslušejících třetím osobám a nedopouštějících dražbu nemovitosti (jejího příslušenství) a není ani oprávněn ani povinen zkoumati, zdali ohlášená práva jsou odůvodněna; řešení té otázky je ponechati pořadu práva mezi třetí osobou a vydražitelem.
II. Včasnou ohláškou jest vyloučena bezelstnost vydražitele o ohlášeném právu.
III. Právo příslušející podle § 170 č. 5 ex. ř. třetí osobě je samostatné právo poskytnuté jí vedle práva k odporu podle § 37 ex. ř.; právo volby mezi oběma prostředky přísluší oprávněnému.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1938, R I 146/38.)
K I. srov. rozh. č. 9751, 15703 Sb. n. s.
V řízení o vnucené dražbě domu č. p. 61 v M. L. (hotelu) oznámila firma »E.« podáním ze dne 8. července 1937, že v hotelu, na nějž se vede exekuce, byl namontován soukromý telefon, který byl pojat též do odhadního protokolu, že ono zařízení však není příslušenstvím hotelu, nýbrž že jest jejím vlastnictvím, poněvadž si k němu vyhradila vlastnické právo až do úplného zaplacení a zařízení, o něž jde, nebylo dosud zaplaceno; navrhla proto, aby její prohlášení bylo vzato na vědomí a aby bylo oznámeno při dražebním roku. Exekuční soud zamítl návrh firmy »E.«. Rekursní soud vyhověl návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu vymáhající věřitelky.
Důvody:
Napadené usnesení jest v souladu se zákonem i se stálou judikaturou nejvyššího soudu. Podle § 170 č. 5 ex. ř., jenž platí též o předmětech odhadnutých a prodávaných jako příslušenství vydražené nemovitosti (rozh. č. 9751 a 15703 Sb. n. s.), musí exekuční soud přijmouti včasnou ohlášku práv třetích osob, která by nedopouštěla dražbu, aniž jest povinen neb oprávněn zkoumati, zda ohlášená práva jsou odůvodněna. Řešení té otázky jest podle zákona zůstaveno možné rozepři mezi tím, kdo právo ohlásil, a vydražitelem. Pro ten spor má včasná ohláška míti jen ten význam, že v něm vydražitel nemůže s úspěchem namítati, že byl v příčině ohlášeného práva bezelstný. Proto nelze přihlížeti k vývodům dovolacího rekursu, že ohlášené vlastnické právo firmy »E.« k telefonnímu zařízení, odhadnutému jako příslušenství vydražené nemovitosti, zaniklo tím, že se telefonní zařízení stalo skutečně příslušenstvím vydražené nemovitosti. Mimo to v exekučním řízení lze otázku příslušenství řešiti závazně jen pro účastníky exekučního řízení, nikoliv pro třetí osoby, o jejichž nárocích může bytí rozhodnuto jen sporným soudcem po provedeni rozepře (srov. rozh. č. 11503 a 12381 Sb. n. s.). Tím však, že firma »E.« opominula vyloučiti telefonní zařízení z exekuce žalobou podle § 37 ex. ř., není vyloučeno její právo ohlásiti domnělé právo podle § 170 č. 5 ex. ř., poněvadž jde o samostatné právo třetí osoby, poskytnuté jí vedle práva k odporu podle § 37 ex. ř., a jest jí zůstavena volba mezi oběma prostředky k uhájení jejich práv.

Citace:

č. 16862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 590-591.