Č. 4253. Státní zaměstnanci (Slovensko): * Čsl. republika nemá nároku na vrácení platů, které byly vyplaceny úředníku 1. úřady maďarskými sice po 28. říjnu 1918, avšak před okupací čsl. vojskem vůbec, 2. za bolševického vpádu tehdy, nedokáže-li, že platy ty děly se z jejích peněz a platidly čsl. republiky. (Nález ze dne 20. prosince 1924 č. 18816.) Prejudikatura: Boh. VI., 3666 adm. Věc: Hugo R. v R. S. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě (min. místotaj. Dr. K. Suchý) stran vrácení přeplatků.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje, pokud ukládá vrácení a) peníze 1100 Kč st-li 10. ledna 1919 vyplaceného, pro nezákonnost, b) peníze 1011 33 Kč a na služné za červenec 1919 vyplaceného, pro vady řízení. Důvody: Spor jde pouze o to, zdali právem žádáno na st-li, aby vrátil státu čsl. 1. peníz 1100 K, který mu byl vyplacen na drahotním přídavku 10. ledna 1919 za býv. maďarské vlády Karolyi-ho, 2. peníz 1011 33 K, který mu byl jako plat za měsíc červenec 1. července 1919 vyplacen za vlády bolševické. Nař. rozhodnutí dovozuje nárok čsl. státu na náhradu platu ad 1. z okolnosti, že se stal na základě nařízení býv. maď. vlády Karolyi-ho, které čsl. vláda neuznává, poněvadž bylo vydáno po 28. říjnu 1918, stížnost proti tomu namítá, že st-l obdržel plat ten od maďarské vlády dříve, než republika čsl. dne 19. ledna území R. S. převzala do skutečné držby. Ohledně druhého obnosu vychází nař. rozhodnutí ze skutkové podstaty, že st-l obdržel tento plat dvakráte v plnocenných penězích a že bylo jeho povinností po odchodu bolševických vojsk vrátiti bernímu úřadu obnos jemu nepřináležející. Stížnost proti tomu namítá, že plat ten vyplacen byl za bolševické vlády v tak zvaných bílých (bolševických) penězích, které hned 3. července 1919 při opětném obsazení vojskem čsl. byly prohlášeny za neplatné, a že při druhé výplatě dne 23. července 1919 v modrých penězích nebylo žádáno vrácení oněch bílých bezcenných peněz. Nss založil rozhodnutí na následujících úvahách: Ze zákonů z 28. října 1918 č. 11 a z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. vychází, že Slovensko náleželo k samostatnému státu čsl. již, když tento dnem 28. října 1918 vstoupil v život. Poněvadž však Slovensko bylo do té doby součástí Království Uherského — nabyl stát čsl. svrchovanosti teprve postupně, kdy to které území bylo skutečně okupováno a byla zřízena ústřední správa t. j. kdy tam byl župan jmenován a nastoupil úřad (srov. nál. ze 24. října 1923 č. 17533 a usnesení Boh. VI.). Důsledkem tohoto právního stavu a § 13 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. platí zákony Čsl. republiky na tom kterém území Slovenska teprve od doby, kdy okupace byla provedena; teprve od té doby vzešla také povinnost, aby dle předpisu § 6 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. státní daně a poplatky byly odváděny do státní pokladnice Čsl. republiky. Dalším důsledkem jest, že tato republika mohla nabýti nároku na nějaké platy jen potud, pokud v den okupace ještě jako dluh stávaly a že teprve dnem okupace mohla prováděti činnost zákonodárnou a správní a rušiti pro budoucnost opatření, která dotud platila, kdežto do té doby byly v neobmezené platnosti dřívější zákony a nařízení uherského státu. Užije-li se těchto zásad na skutkovou podstatu sporného případu dospěje se k závěru, že výrok nař. rozhodnutí, dle něhož čsl. vláda neuznává nařízení býv. uh. vlády Karolyi-ho, ježto vydáno bylo po 28. říjnu 1918 — nemá významu pro jednání právní, která splněna byla před 14. lednem 1919, kdy R. S. čsl. vojskem byla okupována. Poněvadž vláda uherská platy, které sama dle svého opatření před tímto dnem správně provedla, nebyla oprávněna požadovati zpět, nebylo tu závazku splněného, který nový stát mohl uplatniti. Nárok na vrácení 1100 K st-li na drahotním příspěvku dne 10. ledna 1919 vyplacených nemá proto opory v právním stavu okupací nastalém a jest tudíž neodůvodněn. Pokud jde o peníz 1011 33 K, uvážil nss, že st-l byl v červenci 1919 čsl. státním úředníkem a proto měl nárok, aby mu služební požitky byly vyplaceny v čsl. korunách — jako měně dle zák. z 10. dubna 1919 č. 187 Sb. pro oblast Čsl. státu jedině platné. Není pochybnosti o tom, že st-l měl nárok na plat na každý měsíc jednou, a že — kdyby obdržel na určitý měsíc připadající částku dvakráte, byl povinen jednu výplatu vrátiti, poněvadž neměl právního nároku na dvojí plat, takže by byl v tomto případě držitelem obmyslným (§ 1431 a 1437 o. z. o.). Není sporu o tom, že plat z 23. července 1919 stal se v čsl. korunách, že tím tedy nárok st-lův na plat za červenec 1919 zaplacením pominul; sporno jest pouze, zdali také plat na červenec 1919 dříve za vpádu maďarských bolševiků daný stal se z peněz čsl. státu a jeho zákonným platidlem. Ve směru tom tvrdí nař. rozhodnutí, že plat ten jest berním úřadem v R. S. účtován v denníku jako plnocenné peníze — kdež o stížnost namítá, že se plat ten stal v bolševických t. zv. bílých penězích. Dle úvah shora uvedených není rozhodným, jak plat sporný berním úřadem jest účtován, rozhodnou jest pouze okolnost, zdali berní úřad v R. S. v době oné výplaty vůbec měl jiné peníze nežli bolševické, v jakých penězích plat konal, a proč 23. července 1919 podruhé týž měsíční plat vyplatil, byl-li přesvědčen, že již dřívější výplata se stala zákonným platidlem čsl. Také v četných jiných případech u zdejšího soudu projednaných bylo stranou tvrzeno a i úřadem doznáno, že výplaty na požitky úředníků 1. července 1919 staly se v penězích bolševiky v Košicích zavedených tak zv. bílých, soud pak již v četných nálezech uznal, že tyto peníze nikdy nebyly v republice čsl. zákonitým platidlem. Poněvadž skutečnosti dle hořejších úvah rozhodné, zdali se výplata sporná stala z peněz státu čsl. a jeho zákonitým platidlem, nebyly zjištěny — nárok na vrácení platu toho v čsl. korunách však jen tehdy jest po právu, když skutečnosti ty nastaly, jeví se skutková podstata nedostatečně zjištěna, pročež pokud jde o plat Kč 1011 33 dle § 6 zák. o ss bylo uznáno.