NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 1025.

Podání na soud, by byla vyšetřena určitá okolnost, o níž podatel věděl, že nenastala, není ještě podvodem.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1922, Kr II 624/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 12. května 1922, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem dokonaného podvodu dle §§ 8, 197, 200 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Napadený rozsudek zjišťuje, že Antonín M. dne 29. září 1920 v polední dobu po svém kočím Vasilu K-ovi a nádeníku Františku S-ovi poslal obžalované zpět zapůjčených mu obžalovanou 9 pytlů pšenice po 50 kg v ceně tehdejší 1 q po 180 K a že jmenovaní pšenici tu obžalované samé doručili a do síně zanesli. Rozsudek dále zjišťuje, že obžalovaná vůči Antonínu M-ovi dále před jinými osobami a v oznámení na okresní soud v K. tvrdila, že obilí zpět nedostala, že tak učinila proto, by ještě jednou od M-а obilí zpět dostala, že však se jí to nezdařilo jedině pro bdělost M-ovu, o němž se domnívala, že zapomene, že jí obilí vrátil. V jejím podání na okresní soud v K. ze dne 1. března 1921, které učinil její právní zástupce a v němž obžalovaná tvrdí, že jí pšenice odevzdána nebyla, ač jí sdělil, že jí pšenici zaslal a v němž žádá za vyšetření, spatřuje soud snahu, lstivé předstírání sesíliti. Na základě tohoto zjištěného děje uznal nalézací soud stěžovatelku: vinnou zločinem nedokonaného podvodu dle §§ 8, 197, 200 tr. zák. Zmateční stížnost, uplatňujíc zmatek dle § 281 čís. 9 a) tr. ř., uvádí, že pouhé tvrzení, že obžalovaná pšenice nedostala, a podání shora uvedeného oznámení není jednáním, pokud se týče předstíráním lstivým a že nad to nebylo jednání to způsobilým uvésti M-а v omyl. Zmateční stížnost jest v tomto směru v právu. Přestírání, pokud se týče jednání jest lstivým tehdy, když podle konkrétního stavu věcí jest způsobilým k ošálení, k oklamání. V tomto případě zajisté pouhé popírání obžalované, že pšenici neobdržela, nebylo způsobilým M-а u Vésti v omyl a ho o pravém stavu věci oklamati. K zapírání obžalované by byly musily přistoupiti ještě jiné okolnosti, které by byly bývaly s to, jednání jejímu zjednati způsobilost k oklamání, a ráz lstivosti. Takovým jednáním nebylo ani podání obžalované na okresní soud v K., kde žádala pouze o vyšetření. Obžalovaná neučinila ničeho, čím by snad se pokoušela zhoršiti postavení M-ovo v případném sporu. Při tom se podotýká, že. i kdyby byla obžalovaná jako strana v civilním sporu při svém tvrzení setrvala, byla by trestnou jen za podmínek § 377 c. ř. s. Soud nalézací takových okolností nezjistil, ba ani nezjistil, zda a jak obžalovaná M-а o opětné vrácení pšenice upomínala.

Citace:

č. 1025. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 550-551.