NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 4754.

Finanční prokuratura jest výlučně oprávněna zastupovati stát před soudem ohledně jmění a jiných majetkových podstat státu. Zastupuje stát i v řízení o stanovení přiměřené náhrady nájemní za místnosti zabrané pro (menšinovou) školu. Nebyla-li finanční prokuratura k řízení přibrána, jest řízení zmatečným. Lhůtu k rekursu jest počítati od doručení napadeného usnesení finanční prokuratuře, nikoliv ministerstvu školství a národní osvěty.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, R I 142/25.)
V řízení o stanovení nájemného za místnosti zabrané pro menšinovou Školu nebyl stát zastoupen finanční prokuraturou. Do usnesení prvého soudu, doručeného dne 4. října 1924 ministerstvu školství a národní osvěty, podala finanční prokuratura dne 20. října 1924 rekurs, jejž rekursní soud odmítl pro opožděnost. Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že zrušil usnesení prvého soudu i s předchozím řízením, a uložil prvému soudu, by o věci za přibrání finanční prokuratury znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Podle služební instrukce ze dne 9. března 1898, čís. 41 ř. zák., která v tom směru vládním nařízením ze dne 4. června 1919, čís. 313 sb. z. a n. nebyla změněna, jsou finanční prokuratury kromě jiného ustanoveny k tomu, by ve sporech a i jinak zastupovaly stát na soudě ohledně jmění a jiných majetkových podstat státu. Tato příslušnost finančních prokuratur к zastupování jest výlučná, obligatorní a zavazuje všechny státní orgány a nemohou se tyto zastupování finanční prokuraturou ani dle své vůle vzdáti ani je po případě zřízením jiného zástupce obejiti. V této věci jde o stanovení přiměřené náhrady nájemní za zabrané místnosti pro menšinovou školu po rozumu §u 7 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 sb. z. a n., tedy vzhledem k ustanovením těchto zákonu, pokud se týče zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 sb. z. a n. (§ 2 a 35) jde o věc, týkající se majetku státu, a dle shora uvedeného byl dán případ zastoupení státu finanční prokuraturou. Finanční prokuratura, jak ze spisů vidno, nebyla k jednání přibrána a nebylo jí rozhodnutí prvního soudu a zejména ani usnesení ze dne 22. září 1924, jehož se týká odmítnutý rekurs, doručeno. Z toho plyne především, že rekurs do usnesení prvního soudu finanční prokuraturou dne 21. října 1924 podaný není, jak rekursní soud za to má, opožděným, ježto doručení usnesení ministerstvu školství a národní osvěty ze dne 4. října 1924 vzhledem k ustanovení §u 88 org. zák. a §u 93 c. ř. s. v úvahu nepřichází, a dále, že řízení před prvním soudem bylo zmatečné, protože stát nebyl při něm zastoupen (§ 2 čís. 2 a 4 nesp. pat.).

Citace:

č. 4754. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 440-441.