Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 1
PDF

Čís. 9731.


Mezi královstvím Maďarským a Československem republikou není dosud zaručena vzájemnost ve smyslu § 79 ex. ř.
Rodiče nemají právní nárok na to, by jim bylo dítě před dosažením patnáctého roku vydáno ze státního dětského domova (zák. čl. XXI:1901).
(Rozh. ze dne 14. března 1930, R I 103/30).
Návrhu nemanželské matky, bydlící v Budapešti, by jí bylo vydáno do výchovy nezletilé dítě, soud prvé stolice toho času nevyhověl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí poručenského úřadu, o něž opírá nemanželská matka návrh na vydání dítěte, není usnesení poručenského úřadu v Mukačevě ze dne 16. listopadu 1925, nýbrž rozhodnutí městské sirotčí stolice v Budapešti jako příslušného cizozemského poručenského úřadu ze dne 11. února 1925, jímž bylo uznáno, že dítě, které jest maďarským státním příslušníkem, má býti podle § 51 výnosu čís. 1/1903 B. M. propuštěno ze svazu státního dětského domova a vydáno matce Gisele R-ové v Budapešti. Ač rozhodnutí bylo prohlášeno ihned za vykonatelné, nemohou československé soudy podati pomocnou ruku k jeho provedení, neboť podle spisů a listin, které byly zřízeny mimo území Československé republiky smí na jejím území dojíti k exekuci nebo k jednotlivým exekučním úkonům jen tehdy a potud, pokud jest zaručena státními smlouvami nebo vládními prohlášeními, vyhlášenými ve sbírce zákonů a nařízení, vzájemnost. (§ 79 ex. ř., čl. 9 § 1 zák. č. 23/1928). Mezi královstvím Maďarským a Československou republikou taková vzájemnost není ještě zaručena. Nárok nemanželské matky musí býti proto posouzen samostatně zdejším soudem s hlediska zvláštní ochrany, kterou zákon (§ 183 nesp. říz.) zaručuje také cizozemskému dítěti, zdržuje-li se na zdejším státním území. Příslušným k rozhodnutí byl okresní soud v Bilině, jemuž bylo další odstarávání poručenských věcí, arci bez újmy práv příslušného cizozemského poručenského úřadu, odstoupeno usnesením poručenského úřadu v Mukačevě ze dne 25. května 1928 a v jehož obvodu se dítě zdržuje. Poručenský soud mohl se při tom říditi jen zájmem dítěte, jemuž musí ustoupiti i přirozené právo matky. To platí nejenom podle domácího práva, nýbrž i podle zákonů uherských. Bylo-li dítě, jako v tomto případě, přijato pro opuštěnost do státního dětského domova, má podle § 1 zák. čl. XXI/1901 zůstati v jeho svazku do patnáctého roku svého věku. Příslušný poručenský úřad může sice podle § 50 prov. nařízení k zák. čl. VIII a XXI/1901 na žádost rodičů naříditi, by dítě bylo jim vydáno, ale právní nárok na to rodiče nemají. Rekursní soud správně a jasně odůvodnil, že vydání dítěte v jeho nynějším věku příčilo by se jeho zájmům. Dítě jest 12 1/2 roků staré a nezná maďarsky, matka se s ním nedomluví a bydlí v Budapešti. Poněvadž dítě právě nyní končí své školní vzdělání a v Budapešti by v něm nemohlo pro neznalost řeči řádně pokračovati, bylo by vytržení z nynějších poměrů spojeno s nenahraditelnou škodou pro jeho duševní vývoj a celou budoucnost.
Citace:
Čís. 9731.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 402-403.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).