NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4 - Skutky trestné ke zmocnění stihané

Skutky trestné ke zmocnění stihané.

I. Pojem.
Činy trestní, které se sice z úřední moci (veřejným žalobcem), však pouze se svolením (zmocněním) třetích osob stihají, nazývají se delikty ku zmocnění stihané. Jsou odrůdou deliktů, o nichž zahajuje se trestní řízení pouze ku návrhu soukromého obžalobce t. zv. deliktů návrhových. Společnou vlastností obou druhů těchto deliktů jest způsob jich stihání. Vznesení obžaloby veřejným obžalobcem závisí při deliktech ku zmocnění stihaných od podmínky, jež jest mimo vůli veřejného obžalobce, totiž od svolení osoby třetí. Veřejný obžalobce musí tohoto svolení buď vyčkati, aneb si je vyžádati. Důvodem omezení práva veřejného obžalobce ku vznesení obžaloby jsou různé ohledy vůči zájmům zúčastněných orgánů správy veřejné, na př. armády, úřednictva atd,, které by jinak (při neomezeném právu veřejného obžalobce ku vznesení obžaloby) ujmy doznati mohly. Dlužno však míti na mysli, že pouze vznesení obžaloby, tudíž pouze zahájení trestního řízení takto jest omezeno. Jakmile tudíž obžaloba vznesena a tím zároveň osvědčeno bylo, že proti trestnímu stihání deliktu není žádných překážek, pokračuje se v trestním řízení tak, jako při deliktech officialních t. j. takových, které se stihají z úřední moci beze všeho omezování práva obžaloby.
Naproti tomu, odepřela-li třetí osoba k tomu oprávněná své svolení, nelze obžalobu vznésti. Odepření to může se státi buď výslovně, nebo mlčky. Osoba dle zákona ku svolení oprávněná přivádí ku platnosti jisté veřejné právo, kladouc neb rušíc podmínku státního trestního stihání. Obsah tohoto práva svolení ku trestnímu stihání není však nikterak pouze negativní (právo ku zabránění trestního stihání), nýbrž i positivní a to tak, že osoba oprávněná má vůči veřejnému obžalobci nárok, aby před zahájením trestního řízení slyšena, po případě o svolení dožádána byla. Naproti tomu nemá tato osoba naprosto nároku žádati, aby trestní řízení, k jehož zavedení svolila, také skutečně zahájeno bylo.
Pokud se týče osob ku svolení oprávněných dlužno doložiti, že dle rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. května 1879 č. 2721 jest třeba svolení ministra vojenství, jestliže vojenská osoba nebo její představený slyšeni býti nemohou. Ku stíhání urážek četnictva třeba dle rozhodnutí téhož soudu ze dne 26. dubna 1878 č. 3753 svolení ministra zemské obrany.
Od deliktů právě uvedených dlužno lišiti urážky veřejných úředníků jim učiněné při výkonu služby, kteréž se stíhají z povinnosti úřední beze svolení uražených.
Svolení nebo zmocnění není vázáno žádnou formou, stačí pouze výslovný projev vůle oprávněného, že proti stíhání ničeho nenamítá. Taktéž dostačí trestní udání neb omylem podaná obžaloba soukromá. Svolení z mlčení odvozené naproti tomu nestačí. Udělené svolení má platnost pouze pro jeden čin trestní. Uděleno nebo dožádáno býti může svolení kdykoli ve lhůtě promlčecí, pouze při proviněních §§ 487 až 492 tr. z. jest veřejný obžalobce vázán lhůtou § 530 tr. z. Tato lhůta není však pro ostatní provinění závaznou, což výslovně uznáno rozhodnutím nejv. kas. s. dv. ze dne 22. června 1882, č. 1047.
II. Jednotlivé delikty:
Delikty ku zmocnění stihané rakouského práva obsažené ve čl. IV. a V. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z roku 1863 jsou následující:
1. Přečiny a přestupky proti bezpečnosti cti uvedené v §§ 487 až 491 a 496 tr. z., pokud spáchány byly proti císařské armádě, císařskému loďstvu nebo proti samostatnému jich oddílu. Svolení jest tu potřebí se strany ministra války, po případě námořnictva.
2. Přečiny naznačené v §§ 487— 492 tr. z., pokud směřují proti úřednímu jednání veřejného úředníka nebo sluhy, duchovního správce nebo vojenské osoby. Svolení udílí zde osoba uražená, po případě přednosta vyššího úřadu, jemuž osoba uražená jest podřízena. Návrh ku trestnímu stihání může tu vycházeti bezprostředně od veřejného žalobce, který může ve lhůtě v § 530 tr. z. stanovené obžalobu v zájmu veřejném vznésti, vždy však pouze se svolením oprávněné osoby.
3. Přečin pobuřování naznačený v § 300 tr. z. směřující proti cís. armádě nebo samostatnému oddílu její. Svolení udílí ministerstvo války. Jakožto osobní právo zaniká právo ku svolení smrtí oprávněného vyjma případ oprávnění vyplývající z úřadního postavení, kteréž ovšem na určitou osobu se neomezuje.
III. Řízení.
Pokud se formálního trestního řízení týče, jest svolení podmínkou jeho a musí, tvoříc legitimaci veřejného obžalobce, při podání návrhu na zavedení předběžného vyšetřování vykázáno býti. Není však pochyby, že dodatečné svolení i zpětně působí.
Byl-li obžalovací spis beze svolení podán, lze proti němu dle § 213 č. 4 tr. ř. podati odpor a tím trestní řízení zastaviti. Vyjde-li při hlavním líčení na jevo, že trestní řízení bylo zahájeno beze svolení, musí obžalovaný dle § 259 č. 1 tr. ř. býti osvobozen (pro nedostatek oprávněného obžalobce) a to v řízení porotním bez dotazu porotců (§ 317 tr. ř.).
Osoba, jež ku stíhání deliktu svolila, nevystupuje v trestním řízení a nemá vůbec žádného vlivu na další jeho postup.
Při deliktech shora pod č. 1 a 2 uvedených (§§ 487 — 491, 496 a 300 tr. z.) jest právo oprávněné osoby daným neb odepřeným svolením vyčerpáno; pouze v tom případě, když státní zástupce stihání deliktů odepřel, má oprávněný dle §§ 47 a 48 tr. ř. právo ku vznesení obžaloby podpůrné. Naproti tomu nemůže delikt ze zmocnění nikdy býti základem obžaloby soukromé (roz. nej. kas. s. dvoru ze dne 19. června 1886 č. 4467).
Při přečinech pod č. 2 uvedených (§§ 487— 492 tr. z.) má uražený na vůli:
a) buď vystoupiti jako soukromý obžalobce,
b) nebo uděliti svolení ku stihání veřejnému obžalobci,
c) nebo konečně vznésti jako zástupce veřejného obžalobce podpůrnou obžalobu dle § 46 tr. ř. Při přestupcích §§ 487— 492 tr. ř. lze podati pouze soukromou obžalobu. Státní zástupce může tu pouze jako zástupce dle § 46 tr. ř. zakročiti (roz. nejv. kas. s. dv. ze dne 27. září 1886 č. 3861).
Podobně bylo roz. nejv. kas. s. dvoru ze dne 25. listopadu 1886 č. 11824 rozhodnuto, že přestupek § 487 tr. z. spáchaný urážkou veřejného úředníka nebo sluhy lze pouze soukromou obžalobou stihati. Byla-li státním zástupcem podána veřejná obžaloba, aniž by si byl týž vyžádal neb obdržel svolení třetí oprávněné osoby, může si tato sice stěžovati u vrchního státního návladnictví, nemá však nijakého právního prostředku.
Osnova nového trestního zákona nezná deliktů ze zmocnění stihaných, nýbrž pouze delikty návrhové v užším smyslu.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Skutky trestné ke zmocnění stihané. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 433-435.