Č. 3688.

Nemocenské pojištění: Byl-li pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pojištěným u okr. nem. pokladny zrušen, jest okr. nem. pokladna povinna uznati odhlášku tohoto zaměstnance dnem zrušení pracovního poměru.
(Nález ze dne 3. června 1924 č. 22.553/23.) Věc: Okresní nemocenská pokladna v P. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Sdružení stavitelů, společnost v r. o. v P., odhlásilo své dělníky u okr. nem. pokladny ke dni 23. prosince 1921 a přihlásilo je opět k nemocenskému pojištění dnem 27. prosince 1921. Okr. nem. pokladna nevzala odhlášení na vědomí. K zakročení zmíněného sdružení rozhodla osp výměrem z 27. března 1922, že dle platné pracovní smlouvy může sdružení stavitelů pracovní poměr kdykoliv zrušiti a tím i dělnictvo při zrušení pracovního poměru u okr. nem. pokladny v P. odhlásiti. Pokladna jest povinna odhlášku uznati a předepsání příspěvků pojistných dnem zrušení pracovního poměru zastaviti — v případě tomto za prosinec 1921.
V odvolání z tohoto výměru uznala stěžující si pokladna, že dle kolektivní smlouvy mají obě strany právo na okamžitou výpověď, t. j. mohou zrušiti pracovní poměr kdykoliv, tvrdila však, že přerušením práce pro nepříznivé počasí pracovní poměr se neruší, nýbrž že k takovému zrušení jest třeba projevu souhlasné vůle. Odhlášky z důvodu nepříznivého počasí nejsou přípustné, a žádala proto odvolatelka, aby nař. výměr byl zrušen a uznáno právem, že odhláška se může státi jen tehdy, když jest zrušen pracovní poměr.
Když zsp v Praze rozhodnutím z 15. července 1922 potvrdila zmíněný výměr I. stolice, opětovala st-lka v odvolání z tohoto rozhodnutí vývody i žádost předešlého opravného prostředku.
Min. soc. péče nař. rozhodnutím z 1. června 1923 odvolání nevyhovělo, ježto podle dodatečných výpovědí dělníků u Sdružení stavitelů zaměstnaných, jakož i podle kolektivní smlouvy ze 14. května 1920 datované a od 10. května až do 31. prosince 1920 platné mohl býti pracovní poměr obapolně zrušen bez předchozí výpovědi kdykoliv a v případě, že firma dělnictvo propustila z práce pro nepříznivé počasí, nebylo ani na straně firmy, ani u dělníků žádného závazku do práce se opět dostaviti anebo do práce dělníky opět přijmouti. Podle svého znění vztahovala se cit. kolektivní smlouva pracovní toliko na skutečné dělníky, nikoli však na učně, které firma bez předchozího zrušení učební smlouvy u rekurující pokladny odhlásiti práva ovšem neměla.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Předmětem sporu byla jediné otázka, zda v konkrétním případě byla okr. nem. pokladna v P. povinna přijmouti odhlášku dělníků zúčast. strany ke dni 23, prosince 1921. Na otázku tuto správní úřady souhlasně odpověděly kladně. Nař. rozhodnutí opírá se o skutkové zjištění, že pracovní poměr dělníků, o něž tu jde, byl dne 23. prosince 1921 zrušen. Podkladem tohoto skutkového závěru byla jednak okolnost, že sdružení stavitelů dle kolektivní smlouvy mohlo pracovní poměr svých zaměstnanců (kromě učňů) zrušiti kdykoliv bez výpovědi, jednak dodatečné výpovědi dělníků.
Pokud jde o tyto výpovědi, zjišťuje se ze spisů toto: K poukazu min. soc. péče byli slyšeni dělníci, jichž se zmíněná odhláška týkala, o tom, zda v okamžiku, kdy pro nepříznivé počasí byli sdružením stavitelů posláni domů, byla z obou stran projevena vůle pracovní poměr s uvedenou firmou zrušiti, takže měli úplnou volnost jednání a mohli pak u kohokoliv jiného práci nastoupiti, či byli-li i dále vázáni pro případ, že počasí se opět zlepší, práci ihned znovu nastoupiti.
Dělníci František P., Václav K., Josef Š., Jan K. a Emil J. vypověděli, že byli 23. prosince 1921 s ostatními dělníky propuštěni z práce u zúčastněné strany a že nebyli nikterak vázáni práci opět u této firmy nastoupiti. Dělnice Anna C, Celestina K. a Anna F. potvrdily pro svou osobu, že byly 23. prosince 1921 z práce propuštěny bez závazku opětného nastoupení. Výpovědi ostatních dělníků slyšených u obecních úřadů, třebas jsou méně přesné (omezují se v podstatě na tvrzení, že mohli každou hodinu vystoupiti a že také sdružení je mohlo kdykoliv propustiti) nejsou nijak v rozporu se seznáním zúčastněné strany a s výpovědmi shora zmíněných dělníků, zejména nevypověděl ani jediný z těchto svědků, že by pracovní poměr 23. prosince 1921 nebyl nebyl býval zrušen.
Přihlédl-li žal. úřad k nesporné také svědky potvrzené okolnosti, že pracovní poměr, o který tu jde, mohl býti obapolně bez výpovědi kdykoliv zrušen a dále k výpověděm svědků, zejména k přesnému seznáni shora jmenovitě uvedených dělníků a dělnic, a dospěl-li k závěru, že pracovní poměr mezi dělníky a zaměstnavatelem (Sdružením stavitelů v P.) byl dne 23. prosince 1921 zrušen, měl k tomu ve spisech dostatečný podklad.
Ale pak jest jeho výrok, že okr. nem. pokladna jest povinna odhlášku těchto dělníků dnem 23. prosince 1921 uznati, ve shodě se zákonem (§ 31 n. z.) a stížnost v tom směru bezdůvodná.
Stížnost chápe nař. rozhodnutí tak, že žal. úřad nerozhodl o tom, zda pracovní poměr byl skutečně zrušen čili nic, že se zabýval jen abstraktní otázkou, zda pracovní poměr dělníků mohl býti zrušen bez výpovědi, že tudíž vycházel z právního názoru, že ustanovení kolektivní smlouvy o tom, že pracovní poměr může býti bez výpovědi zrušen, obsahuje již skončení pracovního poměru ve smyslu § 31 n. z. Pro tento výklad neskýtá však rozhodnutí podkladu, byť i se nevyznačovalo přesností výrazu. — —

Citace:

č. 3688. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1434-1436.