NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 660.

Nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. o odkladu exekuce vyklizením.
Odložiti lze nejen exekuci již navrženou, nýbrž i exekuci, hledíc k exekučnímu titulu a započetí stěhovacího termínu, teprve hrozící.
(Rozh. ze dne 14. září 1920, R I 765/20.)
Majitel domu vymohl si proti nájemníku vykonatelnou soudní výpověď z bytu k terminu srpnovému 1920. Dne 2. srpna 1920 podal nájemník návrh, by mu byl povolen odklad exekuce dle nařízení č. sb. z. a n. 409/1920. Majitel domu do té nežádal o povolení exekuce vyklizením. Žádost nájemníkova byla soudem prvé stolice zamítnuta pro předčasnost. Rekursní soud odklad exekuce povolil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především dlužno rozřešiti otázku, zda dovolací rekurs jest hledíc k ustanovení § 527, odstavec druhý c. ř. s. (§ 78 ex. ř.) vůbec přípustným. Odpověď na tuto otázku zní kladně. Návrh na odklad exekuce vrácen byl prvou stolicí navrhovatelům jako předčasný, rekursním soudem uznán však již nyní za přípustný a uloženo důsledně prvé stolici, by o návrhu dále po zákonu jednala. Změněno tudíž rekursním soudem usnesení prvé stolice v ten rozum, že se návrh na soud přijímá, v tomto směru nebude se na prvé stolici znova jednati a rozhodovati a jest proto po této stránce, která na ten čas jedině přichází v úvahu, dovolací rekurs přípustným. Ve věci samé nelze dovolacímu stěžovateli dáti za pravdu. I pro obor exekučního řádu jsou v theorii i praxi zastanci názoru, vedle něhož lze žádati za odklad exekuce teprve jen hrozící, ježto exekuční řád takovéto návrhy nikde nevylučuje. Tím spíše však nutno takovéto návrhy připustiti na podkladě nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n., uváží-li se účel tohoto nařízení. Jím má povinný chráněn býti před vyklizením najatých nebo používaných míst ností, když by bez své viny neměl jiné přiměřené náhrady a když by následkem toho bez odkladu exekuce zůstal bez přístřeší. Přístřeší jest tak nezbytnou životní potřebou, starost a péče o přístřeší je tak naléhavou, že nelze za dnešního notorického nedostatku bytů žádati na povinném, aby čekal, jak se pronajímatel, mající po ruce exekuční titul, zachová, a by náhodě ponechal, zda v bytě zůstane, či zda octne se na ulici. Při tom musí povinný počítati jednak s tím, že pronajímatel bude předpisem § 575, odstavec třetí, c. ř. s. nutkán k tomu, by a to v krátké době
o exekuci zažádal, jednak s tím, že povinný dozví se o povolení exekuce teprve, až výkonný orgán k vyklizeni se dostaví a je, nejsa oprávněn bez soudního poukazu ve výkonu exekuce ustáti, také skutečně provede. Praví-li se tudíž v nařízení, že exekuční soud může odložiti exekuci, dlužno tomu rozuměti tak, že soud, který již exekučním soudem se stal nebo jako budoucí exekuční soud přišel by v úvahu, může na návrh odložiti exekuci již povolenou nebo bezprostředně hrozící. Posléz řečený případ bude zde tehda, když jest zde exekuční titul k vyklizení a započala
již lhůta k vyklizení. Dle této doby posuzuje se pak otázka, zda povinný bez své viny neopatřil sobě jiné přiměřené náhrady. V daném případě má pronajímatel proti nájemcům vykonatelnou soudní výpověď z bytu, výpověď zní k termínu srpnovému 1920 a návrh na odklad exekuce podán dne 2. srpna 1920, tedy při započetí lhůty stěhovací. Právem uznal tudíž rekursní soud, že návrh nelze pro domnělou předčasnost odmítati.

Citace:

č. 660. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 519-520.