NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Č. 5181.

Zdravotnictví. — Veřejní zaměstnanci: Předpisy služební pragmatiky zemských úředníků a sluhů moravských z roku 1914 nevztahují se na ošetřovatelky zemské nemocnice v Brně.
(Nález ze dne 4. prosince 1925 č. 23430).
Věc: Anežka K. v Brně proti zemskému výboru moravskému (zem. taj. Dr. Jos. Rosendorf) o pensionování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Anežka K., ošetřovatelka v mor. zemi nemocnici v Brně, byla dekretem mor. zv-u z 11. května 1920 na základě usnesení jeho ze 4. ledna 1920, jímž upraveny byly požitky a postup zřízenců podle zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb., zařazena s platností ode dne 1. září 1919 do 11. platové stupnice I. platové třídy; současně bylo jí uděleno definitivum. Dnem směrodatným pro postup do následující platové stupnice stanoven byl den 1. října 1918. Později týž zv podle dekretu ze 7. června 1924 se usnesl, dáti Anežku K. na základě prokázané tělesné nezpůsobilosti do výslužby počínajíc dnem 1. července 1924. Důsledkem toho povolen byl pensionované ode dne 1. července 1924 až do odvolání jednotný drahotní přídavek podle I. rodinné třídy, ročních 1920 K.
Proti rozhodnutí obsaženému v uvedeném dekretu směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
Stížnost namítá především, že st-lka byla z úřední moci pensionována proti předpisům §§ 93 a 94 služ. pragmatiky zemských úředníků resp. § 173 služ. pragmatiky zemských sluhů, podle kterých má zv, hodlá-li z úřední moci úředníka resp. sluhu svého přeložiti do výslužby, nejdříve ho o tom písemně uvědomiti, uvésti důvody, z jakých chce tak učiniti, a současně oznámiti mu, že může proti tomu do 14 dnů podati své námitky. St-lce žádné takové uvědomění nebylo dodáno, čímž nezákonně byla zbavena svého práva podati námitky proti zamýšlenému pensionování, ač případné její námitky jistě by se byly neminuly účinkem, což bezpečně dosvědčuje ta okolnost, že st-lka do pensionování nepřetržitě konala službu v nemocnici, takže je na první pohled patrno, že lékařské vysvědčení ze 7. recte 27. února 1924, o něž se opírá nař. rozhodnutí, je příliš rigorosním.
V tomto bodu je stížnost, která spatřuje v postupu úřadu nezákonnost, t. j. porušení předpisů §§ 93 a 94 služ. pragmatiky zem. úředníků a sluhů resp. § 173 této služ. pragmatiky (schválené mor. sněmem zem. v důvěrné schůzi konané dne 28. února 1914), bezdůvodná již z té příčiny, že normy, jichž se dovolává, neplatí pro služ. poměr nemocniční ošetřovatelky, jakou jest st-lka. Stížnost dovolává se totiž vesměs předpisů služ. pragmatiky pro úředníky a sluhy ve službách země Moravy, kterážto pragmatika se krom úředníků vztahuje jen na zemské sluhy (čl. I., III., V.). Ve příčině jiných zřízenců, tedy též ošetřovatelek zemských nemocnic, jakouž jest st-lka, zůstávají v platnosti až do vydání nových předpisy dosavadní, jak vychází z normace článku VII. Není tu tedy tvrzené nezákonnosti.
Pokud stížnost vytýká nař. rozhodnutí vadu, že je neúplným, ježto neuvádí základny, z níž byla st-lce vyměřena pense, nelze jí též dáti za pravdu, neboť není tvrzeno v stížnosti, že by z vytýkané vady byla vzešla st-lce nějaká procesní újma, jež by charakterisovala vadu jakožto podstatnou po rozumu § 6 zák. o ss, a ani nss sám takové možné újmy neshledává, když stížnost ve věci nebrojí proti tomu, že by st-lce přiznaná výměra pense nedosahovala výměry, která jí přísluší podle zákona.
Bezdůvodnou stížnost slušelo tudíž zamítnouti.

Citace:

č. 6890. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 483-483.