NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4208.

Pod ustanovení § 174 1 c) tr. zák. spadá krádež z »hořícího obchodu« v čase požáru; krádež po požáru spadala by pod pojem »nesnáze okradeného zvláště potkavší«, kdyby bylo zvláštními okolnostmi případu poškozenému znemožněno nebo stiženo, by svůj majetek chránil, a pachatel si byl toho vědom.
(Rozh. ze dne 12. června 1931, Zm II 237/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání odpor a zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. května 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 174 I c) tr. zák., nařídil však podle § 362 tr. ř. mimořádnou obnovu trestního řízení ve prospěch obžalovaného, zrušil rozsudek ve výroku o vině a vrátil věc sborovému soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení po zákonu dále jednal (§ 359 tr. ř.). V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech:
Rozsudek uznává obžalovaného vinným krádeží kvalifikovanou na zločin podle § 171 I c) tr. zák., poněvadž dne 20. ledna 1930 »v čas požáru« obchodu K-ova odňal z držení a bez přivolení K-ova pro svůj prospěch cizí movitou věc v ceně 200 Kč. V důvodech rozsudku odvoláváno je se na úplné prý doznání se obžalovaného ke krádeži. V podstatě na podkladě tohoto doznání vzal soud za zjištěno, že obžalovaný ukradl plátno tak, jak mu to za vinu klade obžaloba, jež ho vinila, že odcizil plátno »při hašení požáru«. Než obžalovaný vylíčil případ v ten smysl, že, když bylo po ohni, zanechána byla velitelem hasičů u spáleniště hlídka, obžalovaný s jinými popíjel pak v hostinci do hod. ranní, pak se šel podívati na spáleniště, kde mu prý hlídka řekla, že starý K. jim říkal, by si vzali, co je dobrého, a na to že si obžalovaný vzal kusy plátna, ležící na zemi. Podle toho, an požár vypukl dne 19. ledna, a podle samé obžaloby byl dosti brzy udušen, naskytují se závažné pochybnosti o správnosti rozsudkového předpokladu, že krádež byla spáchána »z hořícího obchodu« v čas požáru (jakožto nesnáze, která okradeného zvláště potkala). O tom, zda ještě později byla situace pro poškozeného taková, že by rovněž spadala pod pojem nesnáze okradeného zvláště potkavší, poněvadž v důsledcích zvláštních okolností případu bylo poškozenému znemožněno nebo stiženo svůj majetek chrániti (srv. Finger II, str. 430, Altmann I, str. 437, rozhod. býv. víd. zruš. s. Sb. čís. 4130), a zda si byl obžalovaný toho vědom, se rozsudek vůbec nevyslovuje. Bylo proto podle § 362 tr. ř. učiniti ono opatření.

Citace:

Čís. 4208. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 338-339.