NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 8947.

Nastane-li pojistná příhoda za dražebního řízení před příklepem, patří pojistné, náležející dlužníku ze smlouvy o pojištění budovy nebo příslušenství nemovitosti, do rozvrhové podstaty. To platí i tehda, musí-li podle stanov býti pojistného upotřebeno k tomu, by byla poškozená budova znovu vystavena neb opravena neb aby bylo doplněno příslušenství.
Vymáhající věřitel není však oprávněn navrhnouti, by exekuční soud přikázal pojišťovně, by složila pojistný peníz k soudu, leč že si na pohledávku činí nárok i třetí osoby a pohledávka byla vymáhajícímu věřiteli přikázána k vybrání nebo na místo placení.
(Rozh. ze dne 11. května 1929, R I 291/29.) Soud prvé stolice nařídil k návrhu vymáhajícího věřitele pojišťovacímu spolku, by složil k soudu pojistný peníz za vyhořelý dům, ohledně něhož byla povolena exekuce vnucenou dražbou. Rekursní soud zamítl návrh vymáhajícího věřitele. Důvody: Nelze přisvědčiti právnímu názoru prvého soudu, že, stalo-li se použití, ve stanovách předepsané, pojistného peníze k znovuvybudování vyhořelé budovy pro zahájení dražebního řízení nemožným, má exekuční soud podle dvorského dekretu ze dne 18. června 1828, čís. 2354 sb. z. s. naříditi pojišťovně, by složila pojistný peníz k soudu k doplnění nejvyššího podání. Zmíněný dvorský dekret ustanovuje pouze, že v takovém případě nemohou býti hypotekární věřitelé zkráceni ve svých zástavních právech a že takové pojistné sumy jsou náhradní jistinou za nemovitost znehodnocenou požárem. Z toho ještě nevyplývá, že exekuční soud jest oprávněn, vymáhati sám pojistný peníz a realisovati zástavní práva věřitelů hypotekárního dlužníka, nýbrž jest i v těchto případech věřitelům ponecháno, by si vymohli složení pojistného peníze k soudu podle § 307 ex. ř. Na plenární rozhodnutí ze dne 8. června 1904, Pres. 179 Gl. U. 2717 se nelze odvolávati, ježto předpokládá, že pojistný peníz již byl k soudu složen.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem zamítl návrh vymáhající věřitelky. Jest sice pravda, že, nastane-li pojistná příhoda za dražebního řízení před příklepem, patří pojistné částky, náležející dlužníkovi ze smlouvy o tom, by budova nebo příslušenství nemovitostí byly pojištěny, do rozvrhové podstaty a že to platí i v případě, že podle stanov pojištěné částky musí býti upotřebeno k tomu, by poškozená budova byla znovu vystavena nebo opravena neb aby bylo doplněno příslušenství. Ale z toho nijak neplyne, že stěžovatelka byla oprávněna k návrhu, jejž učinila, neboť to by předpokládalo nejen, že si na pohledávku činí nárok i jiné osoby, nýbrž i, že pohledávka byla navrhovatelce přikázána k vybrání nebo na místo placení, což stěžovatelka ani netvrdila. Jelikož § 307 ex. ř. jest předpisem výjimečným, nelze jej rozšiřovati na případy jiné, a jelikož podle toho, co uvedeno, stěžovatelka k návrhu vůbec nebyla oprávněna, nebylo ani zapotřebí předchozího slyšení poddlužníka.

Citace:

č. 3653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1366-1367.