Čís. 4474.

Předměty ženské výstroje, jež manžel zakoupil a odevzdal manželce, staly se manželčiným vlastnictvím.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1924, Rv I 1712/24).
Žalobce domáhal se uznáni vlastnictví ku svrškům, na něž byla vedena exekuce proti jeho manželce a zrušení této exekuce. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Povinnost manželova, by poskytoval manželce výživu, tkví ve svazku manželském a v právu rodinném, zajišťujíc manželce, podporující manžela v jeho povolání (§ 92 obč. zák.), nárok na slušné, stavu a majetku manželovu přiměřené společenské vystupování (§ 91 obč. zák.). Že výrazem »výživa« jest podle §u 672 obč. zák. rozuměti nejen k životu potřebné potraviny, nýbrž také prádlo a oděv a vůbec veškeré předměty potřeby, dovolatel ani nepopírá a jde tedy jen o otázku, zda manželka žalobcova nabyla k věcem, které jí žalobce odevzdal, plně svou povinnost vyživovací, práva vlastnického. K otázce této právem oba nižší soudy přisvědčily. Vždyť předměty, o něž ve sporu jde, jsou vesměs součástkami ženského ústroje (šatstvo, prádlo, klobouky, kožešina a 2 dámské tašky), které byly žalobcem opatřeny k osobní potřebě jeho manželky. Tyto jsou jen jediným druhem jejího zaopatření, avšak ve své právní povaze se neuchylují od širšího pojmu výživy, o které nelze důvodně pochybovati, že jest zákonem přiznána manželce k úplnému spotřebování. Plyne tedy právo manželčino na spotřebování i těchto předmětů výživy, které jí manžel opatřil, přímo ze zákona t. j. z ustanovení §u 91 obč. zák., zahrnujíc v sobě veškeré úkony neomezeného nakládání těmito předměty, jaké se vyžadují k pojmu práva vlastnického. Bylo-li tedy zjištěno, že žalobce věci, které nyní z exekuce vylučuje, jako manžel a přednosta domácnosti pro svou manželku dal ušíti, nebo koupil а k její osobní potřebě určil a jí také hmotně odevzdal, plnil jen svou zákonnou povinnost ve smyslu §u 91 obč. zák. a manželka převzetím věcí a užíváním jich výlučně pro sebe, stala se jich neomezenou vlastnicí. Dovolacími vývody, pokud vytýkají rozsudku druhé stolice nesprávný výklad ustanovení §u 1247 obč. zák., netřeba se ani obírati, poněvadž odvolací soud tohoto předpisu pro své rozhodnutí nepoužil, výslovně zdůrazniv, že věci, o které v rozepři běží, nepovažuje za předměty, vypočtené v §u 1247 obč. zák.

Citace:

č. 4474. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 782-783.