NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 3546.

Skutková podstata zločinu křivého svědectví není naplněna skutečností, že pachatel učinil — byv o témže předmětu slyšen jako svědek opětovně — při tom kterém výslechu jiné skutkové údaje, které si navzájem odporují, aniž jest jisto, které z těchto údajů srovnávají se s pravdou, nýbrž i v takových případech jest třeba, by pachatel jednal ve zlém úmyslu, by si byl v době jedné z různých výpovědí vědom nepravdivosti svých údájů; v tomto směru stačí, že vzpomínky a představy pachatelovy, k předmětu výpovědi se vztahující, byly v dobách opětovných svědeckých výslechů tytéž.
(Rozh. ze dne 26. června 1929, Zm I 89/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 31. prosince 1928, jímž byl obžalovaný šproštěn podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu nalézacímu k opětnému projednání a rozhodnutí, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje právní názor, že skutková podstata zločinu křivého svědectví jest naplněna skutečností, že pachatel učinil — byv o témže předmětu slyšen jako svědek opětovně — při tom kterém výslechu jiné skutkové údaje, které si navzájem odporují, aniž jest jisto, které z těchto údajů srovnávají se s pravdou. Názor stížnosti jest nesprávný. Známky křivého svědectví jako zločinu, totiž by pachatel jednal ve zlém úmyslu, jest k naplnění skutkové podstaty třeba i v případech naznačeného rázu. Ani v těchto případech se nelze zříci zjištění zlého úmyslu, skutečnosti, že si byl pachatel v době jedné z různých výpovědí, jež se arciť určiti nedá, vědom nepravdivosti svých údajů, pro kteréžto zjištění stačí ovšem již zjištění, že vzpomínky a představy pachatelovy, k předmětu výpovědi se vztahující, byly v dobách opětovných svědeckých výslechů tytéž (srovnej rozhodnutí sb. n. s. čís. 2219). Ani tato skutečnost není rozsudkem zjištěna. Naopak jest jím pro veškeré svědecké výpovědi obžalovaného jeho úmysl vyloučen; vyslovujíť rozhodovací důvody, že soud nenabyl přesvědčení o tom, že některá z odporujících si výpovědí obžalovaného jako svědka byla křivou, t. j. podle toho, co před tím uvedeno, vědomě nepravdivou.

Citace:

Čís. 3546.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 416-417.