Authors:
= Boh. adm., 6 (1924), sv. 2
PDF

Č. 4079.


Dovozní poplatky: * Udělí-li min. obch. povolení k dovozu zboží z ciziny pod podmínkou suspensivní, musí na stejnou podmínku vázati též platební rozkaz znějící na zapravení poplatku za toto povolení.
(Nález ze dne 3. listopadu 1924 č. 19081.)
Prejudikatura: Boh. 1753 adm.
Věc: Imrich Š. v Č. proti ministerstvu obchodu o poplatek z dovozního povolení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l požádal min. obch., aby mu dodatečně udělilo povolení k dovozu dvou koní, kteří byli z Maďarska podloudně dopraveni do Čsl. republiky. Žal. úřad udělil st-li žádané povolení s poznámkou: »Dovoz povolen, bude-li zastaveno další důchodkové řízení« a zaslalo povolení to st-li spolu s platebním rozkazem z 9. ledna 1924, jímž mu uložilo, aby zaplatil za ně poplatek v částce 1170 Kč, a mimo to aby nahradil úřadu poštovní výlohy a cenu tiskopisů.
Proti tomuto platebnímu rozkazu podal st-l stížnost k nss, o níž uvážil soud takto:
Stížnost jednak vytýká, že st-li vůbec neměl býti vyměřován poplatek za svrchu uvedené dovozní povolení, jednak brojí proti výši tohoto poplatku. V prvém směru namítá stížnost především, že nelze ukládati poplatek za takové povolení, jež vyžádáno bylo pouze s ohledem na potřebu statistiky, a jehož vůbec upotřebeno býti nemůže, poněvadž zboží, na něž zní, jest již do tuzemska dovezeno.
Výtku tuto neshledal soud důvodnou. Jak nss v četných nál. vyslovil (srv. ku př. nál. Boh. 1753 adm.), nemá poplatek vybíraný za dovozní povolení povahu poplatku placeného z dovozu zboží, nýbrž poplatku za úřední výkony spojené s vydáním dovozního povolení, jak ostatně i sám st-l na jiném místě stížnosti výslovně poznamenává.
Základem pro vyměření poplatku jest tudíž již vydání dovozního povolení, nikoli teprve skutečný dovoz zboží. Proto stihá žadatele za dovozní povolení povinnost zaplatiti příslušný poplatek již při vydání tohoto povolení, nikoliv teprve při dovozu zboží, a nezáleží vůbec na tom, zda dovozní povolení bylo vyžádáno za účelem skutečného budoucího dovozu zboží, či jen proto, aby dodatečně odstraněn byl nezákonný stav povstalý dovozem zboží bez úředního povolení.
Předpokladem pro vyměření poplatku však jest, že uděleno bylo skutečné povolení k dovozu, neboť poplatku nepodléhá jakékoliv vyřízení žádosti za dovoz, nýbrž jen vyřízení kladné. Je-li povolení vázáno na podmínku suspensivní, lze o skutečném povolení k dovozu mluviti teprve, splní-li se dotyčná podmínka, a jen v tom případě lze také vybírati příslušný poplatek za udělené povolení. Proto, udělí-li úřad dovozní povolení podmínečně, může také jen podmínečně předepsati za ně dovozní poplatek.
V daném případě, jak svrchu uvedeno, vydal úřad povolení k dovozu vázané na podmínku, že trestní řízení důchodkové bude zastaveno, a mohl tudíž také jen pro tento případ předepsati příslušný poplatek. Úřad vydal st-li platební rozkaz na zapravení příslušného poplatku bezpodmínečně, což mohl učiniti jen tenkráte, kdyby byl zjistil, že podmínka, na niž dovozní povolení vázal, se již splnila, a že důchodkové řízení bylo zastaveno.
Úřad tak neučinil, veden jsa mylným právním názorem, že i podmínečná povolení podléhají poplatku, a proto bylo zrušiti nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4079. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 723-724.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).