Č. 3256.

Lékárny (Slovensko): I. Majitelé lékáren již zřízených jsou legitimováni ke stížnosti na nss do rozhodnutí úřadu o rozšíření stanoviště lékárny jiné v témže místě. — II. Jest podstatnou vadou řízení, nebyli-li v takovém případě majitelé ostatních lékáren v místě slyšeni.
(Nález ze dne 16. února 1924 č. 21558/23).
Věc: Pius K. a spol. v T. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (min. konc. Dr. Viktor Kraus — za zúčastněnou stranu adv. Dr. Lud. Medvecký z Bratislavy) o rozšíření stanoviště lékárny.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím povolil žal. úřad Ph. Mg. Andreji J. na základě min. nař. ze 4. června 1883 č. 22370 stanoviště lékárny v ulici E., určené rozhodnutím z 3. ledna 1922, rozšířiti na část ulice M., a to v domech počínajíc č. 39 na straně jedné a č. 36 na straně druhé směrem k ulici E.
Do tohoto rozhodnutí podali k zdejšímu soudu stížnost lékárníci v T. Pius K., Oskar H. a Karel H.
O této stížnosti uvážil nss toto:
Ze správních sipsů jest patrno, že žal. úřad před vydáním nař. rozhodnutí konal šetření o žádosti Ph. Mg. Andreje J., aby mu bylo povoleno zříditi lékárnu v ulici M. na místě v ulici E. a vyžádal si o přeložení lékárny vyjádření hlavního župního lékaře, pak plán města s označením stanovišť existujících již lékáren a jejich vzdálenosti od navrhovaného stanoviště lékárny Ph. Mg. J. Jiných šetření úřad nekonal, zejména neuvědomil majetníky veřejných lékáren v T. o žádosti za změnu určeného stanoviště, aby mohli proti zřízení lékárny v novém stanovišti činiti námitky. Nepřiznal tedy úřad stěžujícím si majetníkům veřejných lékáren v T. postavení strany v řízení o změnu stanoviště lékárny Ph. M. J.
Ve stížnosti k tomuto soudu podané vytýkají majetníci veř. lékáren v T., že přeložením stanoviště lékárny Ph. Mg. J. z jejího obvodu bylo zasaženo do jejich práv.
Vzhledem k tomu dlužno zkoumati, bylo-li nař. rozhodnutím skutečně porušeno nějaké subjektivní právo st-lů a jsou-li dle § 2 zák. o ss k podání stížnosti legitimováni.
V § 137 zák. čl. XIV z r. 1876 jest obsaženo ustanovení, že zvláštní předpisy o zřízení, přeložení, adaptování, o řízení a revisi lékáren budou v mezích tohoto zákona vydány cestou nařizovací. Předpisy ty byly vydány nař. býv. uh. min. vnitra ze 4. června 1883 č. 22370, otištěným v úřední sbírce Rendeletek tára pod č. 88 z r. 1883.
V § 8 tohoto nař. jest obsaženo ustanovení, že tam, kde v témže místě jest více lékáren, nesmí lékárník bez pravoplatného úředního svolení přeložiti lékárnu z vlastního obvodu, nýbrž jest v takovém případě, jak se v druhém odstavci tohoto paragrafu praví, zachovati postup svrchu uvedený. V třetím odstavci jest pak ustanoveno, že v obou případech nemá se při určení místí pustiti se zřetele, že lékárna jest institucí veřejného zdravotnictví a že proto tam, kde v jednom místě neb obci jest více lékáren, nemají se lékárny umísťovati vedle sebe, nýbrž roztroušeně tak, aby se zřetelem k možnosti existence lékárny byla jedna nebo druhá lékárna snadno dosažitelná z každé části obce.
Z tohoto znění § 8 dlužno usuzovati, že při přeložení lékárny v místech, kde jest více lékáren, jest zachovati postup v § 7 stanovený, totiž postup předepsaný pro stanovení místa (stanoviště) nové lékárny.
Ani zák. ani min. nař. neobsahuje výslovného ustanovení, že když jde o zřízení nové lékárny neb přeložení lékárny v místech, kde jest více lékáren, má býti majetníkům veřejných lékáren, kteří mají za to, že existenční schopnost jejich lékáren bude zřízením nové lékárny neb přeložení lékárny již zřízené z jejího obvodu ohrožena, před povolením nové lékárny neb před přeložením stanoviště lékárny již zřízené v místě, kde jest více lékáren, poskytnuta příležitost, aby proti zřízení nové lékárny neb přeložení stanoviště podali námitky.
Dle § 134 cit. zák. článku lze povolení k zřízení nové lékárny odepříti vzhledem na lékárny již zřízené, je—li prokázáno, že nová lékárna jest tou měrou zbytečná, že by existence lékáren takovým způsobem rozmnožených byla ohrožena. Také dle § 8 cit. nař. nemá se při přeložení stanoviště lékárny z jejího obvodu pustiti se zřetele schopnost existence lékárny a nemají se lékárny umísťovati vedle sebe, nýbrž roztroušeně. Když o žádosti za novou lékárnu bylo zjištěno, že by tím byly dosavadní lékárny ohroženy, nemá se dle § 17 o nové žádosti do jednoho roku podané vůbec jednati a v dalších pěti letech, jen když se poměry změnily. V § 18 pak doporučuje se lékárníkům ve vlastním jejich zájmu vésti obchodní knihy za účelem případného důkazu, že by nová lékárna ohrožovala jejich lékárny.
Podle těchto předpisů jest úřadu uložena povinnost, aby při povolování nových lékáren, při určení jejich stanoviště a při přeložení stanoviště lékárny v místě, kde jest více lékáren, přihlížel ke schopnosti existence lékáren již zřízených. Rubem této povinnosti jest právo lékárníků domáhati se, aby úřad rozhodující tohoto positivního předpisu dbal.
Z toho pak plyne, že lékárníci jsou legitimováni tento nárok uplatňovati.
Důsledkem toho jest úřad povinen před povolením nové lékárny, před určením jejího stanoviště a před schválením přeložení lékárny z jejího obvodu v místě, kde jest více lékáren, poskytnouti majetníkům veřejných lékáren příležitost, aby s hlediska ohrožení existenční schopnosti svých lékáren zaujali ke zřízení resp. přeložení stanoviště lékárny z jejího obvodu své stanovisko, po případě podali námitky.
V daném případě však majitelé veřejných lékáren v obci provozovaných ani slyšeni nebyli, ani jim nebyla dána příležitost, aby k žádosti Ph. Mg. J. za přeložení stanoviště jeho lékárny z jejího obvodu zaujali stanovisko, po případě podali námitky. Opomenutí toto má za následek, že provedené zřízení jest stíženo podstatnou vadou.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se jednotlivými námitkami ve stížnosti rozváděnými.

Citace:

č. 3256. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 602-604.