NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 2

Čís. 9982.

Účelem osady jako právnické osoby, obmezeným na správu místního jmění, jest vymezen právní zájem, jejž může osada uplatniti sporem podle § 228 c. ř. s. Osada se nemůže domáhati určení, komu připadají užitky ze jmění jiné osady nebo obce, ani jak se hospodaří se jměním jiných osad, nemá právního zájmu ani na tom, zda jmění obce nebo jiné osady připadne částečně i jí, nejde-li dosud o rozdělení obce na více obcí. Osada není povolána ani k tomu, by hájila miajetkové zájmy svých příslušníků.
(Rozh. ze dne 13. června 1930, R I 367/30).
Osada S. žalovala obec P. a osadu P. o určení, že pozemky v žalobě uvedené jsou vlastnictvím politické obce P., sestávající z osady P. a z osady S., nikoliv vlastnictvím osady P., a že žalovaná strana jest povinna to uznati. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že tu není podmínek určovací žaloby podle § 228 c. ř. s. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci dále jednal a znova rozhodl. Důvody: Nejde o překročení odvolacího návrhu; zrušil-li odvolací soud rozsudek prvého soudu, an postrádá potřebných skutkových zjištění, vzhledem k svému odchylnému právnímu posouzení, třebas odvolání, vytýkající nesprávné posouzení, navrhovalo jen změnu rozsudku (viz rozh. nejv. soudu čís. sb. 7307). První soudce prohlásil při roku dne 25. ledna 1930, že podle § 189 c. ř. s. obmezuje jednání na právní otázku, zda žaloba určovací tu vůbec má místo; avšak rozsudkem žalobu zamítl, tudíž rozhodl o celém žalobním nároku. Jde tu především o rozřešení sporné otázky, zda souzená žaloba jako žaloba určovací podle § 228 c. ř. s. jest přípustnou čili nic; první soudce má za to, že nikoli, odvolací soud však míní, že jest přípustná, že jest to skutečně žaloba určovací, nikoli žaloba vindikační podle § 366 obč. zák. Tuto žalující osada nemůže vůbec podati, poněvadž není vlastnicí sporných nemovitosti, ba ani to netvrdí. I Neumann ve svém komentáři i prof. Hora ve svém procesním právu při § 228 c. ř. s. neobmezují určovací žaloby na práva a na právní po- měry založené a trvající právě mezi žalobcem a žalovaným jakožto jejich podměty a připouštějí výslovně žalobu určovací i tehdy, když někdo žaluje o určení práv nebo právních poměrů, které jsou mezi jinými osobami, pokud má na tomto určení právní zájem. Nelze ovšem pustiti se zřetele, že určovací rozsudek nebude závazným pro vlastní podměty onoho práva nebo právního poměru, nemůže proti nim míti účinek právní moci, takže, dojde-li kdysi mezi nimi ke sporu o totéž právo neb právní poměr, bude snad rozhodnuto o jeho jsoucnosti zcela jinak, než bylo rozhodnuto v určovacím rozsudku; určovací moc rozsudku zůstane tedy obmezena jen na strany nynějšího určovacího sporu. Ale právě proto, že se vyžaduje právní zájem žalobce na tomto určení, mají i takovéto určovací žaloby pro strany tohoto sporu význam a nelze je prohlásiti za nepřípustné (viz Hora). Žalovaná osada P. neprávem se odvolává na § 101 čes. obec. zřízení. Tento § praví: »Vzejde-li rozepře o nějaké právo soukromé mezi obcí a mezi nějakou třídou občanů, nebo mezi některými občany, a jest-li obecní výbor v té věci podjatý, přičiniž se okresní výbor předkem a nejprve o přátelské narovnání a, nestane-li se narovnání, zřídiž obcí zástupce, by rozepři pořadem práva provedl«. Toto ustanovení ani žalovanou osadou citované rozhodnutí v Právníku roč. 1905 str. 625 nehodí se přesně na souzený případ. I kdyby se však hodilo, jest zdůrazniti, že žalující osada učinila vše, by ve smyslu § 101 čes. zříz. obec. vyvolala také rozhodnutí okresního výboru pokud se týče nyní okresního úřadu. Vždyť v žádosti na okresní správní komisi v M. vyložila důkladně podstatu sporu a žádala o šetření a by majetek obecní byl vrácen tomu, komu náleží. Okresní správní komise se také pokusila o narovnání, a výsledek toho byl, že výnosem ze dne 27. listopadu 1928, prohlásila se okresní správní komise za nepříslušnou proto, že se tu jedná o majetkoprávní řízení, o kterém může rozhodnouti jedině řádný soud. Stížnost podanou osadou S. do tohoto rozhodnutí zamítl zemský úřad v Praze výměrem ze dne 16. ledna 1929, stotožniv se s názorem tlumočeným v rozhodnutí okresní správní komise v M. Další žádost osady S. v téže věci ze dne 15. února 1929 na okresní úřad v P. zůstala nevyřízenou. To jest nesporné a zřejmé ze spisů správních připojených ke spisům. Učinila tedy žalující osada, co mohla, a nebylo její věcí, by žádala u nadřízeného úřadu správního, by místní obci P. ustanovil zástupce, který by za ni podal na žalovanou osadu příslušnou vlastnickou žalobu, ba nemá žalující osada ani možnosti, by nadřízený správní úřad k tomu donutila. § 101 čes. obec. zříz. neukládá straně iniciativu, nýbrž zcela kategoricky ukládá to okresnímu výboru, pokud se týče nyní okresnímu úřadu, by sám zakročil, jakmile se o takovém soukromoprávním sporu doví. Nemůže tedy žalující osadě býti bráněno, by nenastoupila pořad práva, nepořídivši nic u úřadů správních nadřízených žalovaným. To činí žalobou určovací, jež jest přípustnou. Jde tedy jen o to, zda jsou tu její náležitosti podle § 228 c. ř. s., zda žalující osada S. má právní zájem na tom, by právo pokud se týče právní poměr byly najisto postaveny soudním rozhodnutím co nejdříve. Tuto otázku právního a nutkavého zájmu má po- souditi soud, neboť jest to otázkou právního posouzení věci. V dalším uvedl odvolací soud, v čem spatřuje nutkavý právní zájem žalobkyně na určení.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud neposoudil věc správně po právní stránce. Žaloba založena jest především na předpokladu, že žalující osada má právní zájem na určení právního poměru mezi žalovanou obcí politickou a žalovanou osadou, jež tvoří se žalující osadou žalovanou obec politickou Takovýto právní zájem jest hledíc k právní povaze stran vyloučen. Podle § 107 obecního zříz. pro Čechy budiž ponecháno každému místu (osadě), je-li obec složena z několika míst, by si samo spravovalo své jmění, nebylo-li nic jiného ustanoveno zvláštní úmluvou. K tomu konci budiž podle § 108 v každém takovém místě ustanoveno zvláštní zastupitelstvo, jež má podle § 111 při spravování místního jmění říditi se tím, co jest ustanoveno obecním zřízením. Účel osady jako právnické osoby a tím i působnost místního zastupitelstva, založená těmito předpisy, omezena jest na správu místního jmění. Zvláštní zastupitelstvo má se totiž zříditi jen tehdy, má-li osada majetek (zejména nemovitý), a nemá-li zastupitelstvo to jiný úkol, než správu tohoto jmění. Tím jest vymezen právní zájem, jejž může osada uplatniti sporem podle § 228 c. ř. s., neboť osada (t. j. místní zastupitelstvo) nemůže se starati o jiné než o správu místního (osadního) jmění, a může míti právní zájem jen na zjištění právních poměrů nebo práv, jež se týkají tohoto jmění. Vyloučen jest proto právní zájem žalující osady na zjištění právního poměru co do nemovitostí připsaných knihovně žalované obci, a to poměru mezi touto obcí a jinou než žalující osadou, neboť nejde o správu jmění žalující osady, nýbrž jde o jmění, k jehož správě povoláno jest obecní zastupitelstvo, po případě o jmění, jež mohlo by spravovati místní zastupitelstvo žalované, nikoli žalující osady. Žaloba opřená jen o předpis § 228 c. ř. s. není oprávněna již podle svých skutkových údajů, k čemuž postačí poukaz na nemožnost právního zájmu. Žalující osadě nemůže právně záležeti na tom, komu připadají užitky ze jmění jiné osady anebo obce, jak hospodaří se se jměním jiných osad, žalobkyně nemá dosud zájmu ani na tom, zda jmění obce nebo jiné osady připadne částečně i jí, neboť dosud není řeči o rozdělení žalované obce na více obcí. Osada není povolána ani k tomu, by hájila majetkové zájmy svých příslušníků, o to nechť starají se tito sami ovšem jako příslušníci obce, po případě podle § 101 obec. zříz. Právní zájem žalující osady nelze odůvodniti ani ustanovením § 20 fin. nov., neboť i tento předpis rozeznává mezi jměním jednotlivých osad sloučených v místní obec a předpokládá, že každá z nich podržela vlastnictví svého majetku. Hledíc k tomu nezáleží na dalších, skutečnostech přednesených žalobkyní, t. j. na rozhodnutí správních úřadů a na názorech, jež před sporem projevily jak žalovaná obec, tak i žalovaná osada. Není proto třeba nařízeného doplnění, neboť údaje žalující osady stačí k rozhodnutí, k právnímu posouzení věci.

Citace:

Čís. 9982. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 47-50.