Čís. 17500.

Jest nezákonností, nebyla-li v řízení o uložení vyživovací povinnosti vzdálenější osobě, vyjmenované v § 143 obč. zák. (dědovi), zjištěna nezpůsobilost k výdělku bližší osoby (otce a matky dítěte) a nemajetnost oprávněného k výživě (vnuka).
(Rozh. ze dne 5. prosince 1939, R II 60/39.)
Nezl. Alžběta Sch., zastoupená poručníci Hedvikou Sch., navrhla, aby MUDr. Ondřeji Sch., dědovi navrhovatelky, bylo podle § 143 obč. zák. uloženo platiti na její výživu 1 200 K měsíčně. Soud prvé stolice uložil MUDr. Ondřeji Sch. platiti na výživné měsíčně 800 K. Rekursu MUDr. Ondřeje Sch. rekursní soud částečně vyhověl a snížil jeho vyživovací povinnost na 300 K měsíčně. V dovolacím rekursu navrhla nezl. Alžběta Sch., aby napadené usnesení bylo změněno tak, že se usnesení prvé stolice ponechává v platnosti, kdežto dovolací rekurent MUDr. Ondřej Sch. napadl usnesení rekursního soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, domáhaje se zamítnutí návrhu nezl. Alžběty Sch. vůbec.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs nezletilé podle čl. 5, č. 2 zák. č. 251/1934 Sb. z. a n. vyhověl však dovolacímu rekursu jejího děda a uložil prvnímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Do potvrzujícího usnesení rekursního soudu může býti podle § 46 (2) zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. podán rekurs k nejvyššímu soudu jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost. Z těchto přípustných důvodů uplatňuje dovolací rekurent jedině nezákonnost. Podle čl. 5, č. 1 zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n. jest ve smyslu § 46, druhý odstavec zákona č. 100/1931 Sb. z. a n. nezákonné takové opatření nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito, v souzené věci tudíž § 143 obč. zák. Nezákonnost jest spatřovati především v tom, že se ani rekursní soud, ani prvý soud nezabývaly otázkou, zda matka dítěte jest nezpůsobilou k výdělku. Podle zřejmého smyslu zákona a také podle ustáleného rozhodování nejvyššího soudu rozumí se »nemajetností« ve smyslu § 143 obč. zák. nejen nedostatek majetku, nýbrž i naprostá výdělečná nezpůsobilost (srov. zejména rozh. č. 9588 Sb. n. s.). Soud prvé stolice zjistil jen, že matka dítěte jest bez výdělku, ale nezabýval se otázkou, zda matka dítěte jest k výdělku způsobilá čili nic. Ani rekursní soud nesjednal v této otázce nápravy, ač v rekursu byla výdělečná schopnost matky dítěte zdůrazňována. Ježto podle jasného a nepochybného smyslu zákona přichází při rozhodování o vyživovací povinnost prarodičů v úvahu i výdělečná způsobilost otce, pokud se týče matky dítěte, jsou nezákonná rozhodnutí nižších soudů, pokud se nezabývala výdělečnou způsobilostí matky dítěte. Právem vytýká dovolací rekurent též, že se nižší soudy nezabývaly jeho tvrzením, že ještě v srpnu 1936 vyplatil nezletilé Alžbětě Sch. hotově 15 000 K na její výživu. Jde o pominutí okolnosti důležité pro posouzení, zda dítě má dostatečně prostředků ke své výživě a zda tedy podle toho vůbec nepřichází v úvahu vyživovací povinnost osob zákonem jinak k tomu určených. Taková neúplnost řízení zakládá též nezákonnost (srov. rozh. č. 12881, 13127, 14245 Sb. n. s.).

Citace:

čís. 17500. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 689-690.