Čís. 17329.

Pořad práva.
Náhradní nárok podle § 1042 obč. zák. patří zásadně na pořad práva, ledaže by byl pořad práva vyloučen zvláštním předpisem.
K rozhodnutí o nároku obce na náhradu nákladu, který byl vynaložen na odklizení stohu nařízeného při výkonu požární policie (zák. č. 45/1876 čes. z. z.), jsou povolány řádné soudy.
(Rozh. ze dne 7. června 1939, R I 245/39.) Žalující obec domáhá se na žalovaném náhrady nákladů za odklizení stohu, jehož odstranění nařídila žalovanému z důvodu požární policie, žalovaný však příkazu tomu nevyhověl. Proti žalobě namítl žalovaný též, že pořad práva není k uplatnění tohoto nároku přípustný. Prvý soud vyhověl této námitce a žalobu odmítl. Důvody: Žalobkyně sama tvrdí, že, davši příkaz žalovanému k odstranění stohu, jednala jako vykonavatelka požární policie. Požární policie patří podle § 28 zák. ze dne 16. dubna 1864 (ob. zřízení pro zemi českou) do samostatné působnosti obcí. Podle § 5 císař. nařízení z 20. dubna 1854 č. 96, jestli byla usnesením obce vyřknuta povinnost k nějakému konání a této nebylo učiněno zadost, má se dáti práce na škodu a náklad vinníka udělati a náklad od něho vymoci, aniž se připouští námitky proti částce politickým úřadem za pravou nalezené. Tvrdí-li žalobkyně, že k odstraněni stohu došlo jen proto, že nebylo vyhověno jejímu nařízení, dálo se odstranění stohu žalobkyní u výkonu policií požární. Jest na žalobkyni, aby sama si náklad za to vymohla, při čemž pořad právní jest vyloučen (viz též rozh. č. 1955 Sb. n. s.). Rekursní soud vyhradiv svému usnesení právní moc, uložil prvému soudu nové jednání. Důvody: O přípustnosti pořadu práva rozhoduje jen povaha uplatňovaného práva neb nároku. Povahu uplatňovaného práva jest vzhledem k ustanovení § 41 odst. 2 j. n. posuzovati dle údajů žalobcových. V souzeném případě učinila žalobkyně za žalovanou stranu nakladl, který žalovaná strana by byla měla učiniti dle zákona sama. Dle toho odvozuje žalobkyně žalobní nárok o ustanovení § 1042 o. z. o. Jde tedy o nárok opřený o ustanovení občanského zákona, t. j. o nárok soukromého práva. Při tom jest ponechati stranou otázku, zda zákonná povinnost k nákladu má snad ráz práva veřejného, a také nesejde na tom, proč byl učiněn náklad za druhého.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stanovisko napadeného usnesení, že jde o nárok soukromého práva, týká se jen konkrétního nároku, vyvozovaného žalobkyní (§ 41, odst. 2 j. n.) z ustanovení § 1042 obč. z., a nelze mu rozuměti tak, jakoby rekursní soud každý nárok, opřený o (jakékoliv) ustanovení občanského zákona pokládal za nárok soukromoprávní. Ono stanovisko o soukromoprávnosti náhradních nároků, odvozovaných z ustanovení § 1042 obč. z., je však správné; nárok na náhradu učiněného nákladu je tu dán prostě proti tomu, kdo by tento náklad byl musil učiniti »podle zákona«, při čemž se nerozeznává, zda je to zákon soukromoprávní nebo veřejnoprávní. Na důvodu tohoto zákonného závazku k nákladu tedy nezáleží (plen. rozh. č. 10632 Sb. n. s.). Je proto náhradní nárok podle § 1042 obč. z. vždy nárokem soukromoprávním a patří zásadně na pořad práva, leda že by tento pořad byl zvláštním předpisem vyloučen. O takovýto zvláštní předpis však v souzeném případě nejde. Podle tvrzení žaloby jde o náhradu,nákladu, vynaloženého žalující obcí na odklizení stohu, uloženého žalovanému u výkonu požární policie, ale jím nevykonaného. O tomto případě se zákon ze dne 25. května 1876 č. 45 z. z. č. (řád policie v příčině ohně) vůbec nezmiňuje, tím méně vylučuje proň pořad práva. Ale není ani jediného právního předpisu, z kterého by se vyloučení pořadu práva v tomto případě dalo dovoditi. Je pravda, že by tento náklad mohl po případě přijití v úvahu jako součást nákladů řízení administrativního, jmenovitě řízení exekučního (srov. § 127 nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.), tedy věc patřící na pořad tohoto administrativního řízení a ne na pořad práva. Ale po této stránce žalující obec vůbec nemá sama moci vykonávat exekučně svoje vlastní usnesení nebo usnesení svých orgánů (starosty atd.); pro to však, že by sporné odklizení stoh u se stalo u výkonu politické exekuce ve smyslu § 5 cís. nař. ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. (t. zv. Prügelpatent) resp. nyní ve smyslu nařízení č. 8/1928 Sb. z. a n. (§ 135, odst. 2, č. 1; § 90, odst. 2) není ve spisech vůbec podkladu, najmě nebylo nikým ani tvrzeno, že by usnesení obce o odklizení stohu bylo bývalo schváleno kompetentním úřadem ve smyslu § 5 cís. nař. č. 96/1854 ř. z. a tím dána i jen možnost politické exekuce ve smyslu § 90, odst. 2 nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.

Citace:

č. 17329. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 363-365.