NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 2306.

Náhradou za držení trestance v železech na nohou (§3 zák. ze dne 19. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák.) jest zostřiti i těžký žalář doživotní (§ 50 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 4. března 1926, Zm II 6/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku porotního soudu v Brně ze dne 17. listopadu 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem loupeže podle §§ů 190, 192, 194 tr. zák. a Otto Ž. též podle §u 195 tr. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání obžalovaného Otty Ž-a uplatňuje, že byl mu trest doživotního těžkého žaláře v rozporu s ustanovením §u 50 tr. zák. zostřen jedním postem čtvrtletně a uzavřením o samotě v temnici v den 19. srpna každého roku. Tyto vývody poukazují k námitce, že soud vykročil z mezi trestní sazby, tudíž ku zmatečnímu důvodu čís. 12 §u 344 tr. ř., avšak neprávem. Zřejmě nejde o zostření trestu ve smyslu §u 19 tr. zák., nýbrž o náhradu za podržení trestance se železy na nohou, jež bylo podle první věty §ů 16 tr. zák. spojeno s výkonem těžkého žaláře. Taková náhrada jest §em 3 zákona ze dne 19. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák. bezvýjimečně nařízena a musí se proto naříditi také při ukládání těžkého žaláře doživotního, jenž by bez této náhrady nedosáhl stupně §em 16 tr. zák. předpokládaného (srovnej nálezy býv. zrušovacího soudu vid. č. 529, 2904, úř. sb.). Bylo proto i odvolání, které jest v pravdě částí zmateční stížnosti, zavrhnouti.

Citace:

č. 722. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 84-85.