Čís. 14186.

Roznášení mléka nelze považovati za výkon povolání v bytě ve smyslu zákona o ochr. náj. čís. 62/34 Sb. z. a n. (§ 26 čís. 12).
Při výkonu povolání má zákon na mysli jen výkon povolání nájemníkem, nikoli členem jeho rodiny nebo jiným spolubydlícím.
(Rozh. ze dne 21. února 1935, Rv I 114/35.)
Prvý soud uznal k námitkám žalované mimosoudní výpověď, danou jí žalobcem, za účinnou. Odvolací soud k odvolání žalované změnil rozsudek prvého soudu a prohlásil výpověď za zrušenou.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobcovu a obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
První soud zjistil, že roznášení mléka nevykonává nájemnice, nýbrž její dcera Štěpánka S., a to ne pro sebe, nýbrž pro M. Sch. Podle dalšího zjištění záleží toto zaměstnání dcery žalované v tom, že denně z velkých konví přineseného mléka plní malé konve a je roznáší, a že částečně prodává i mléko zákazníkům, kteří si je z bytu odnášejí. Jest tedy řešiti otázky, zda tu jde vůbec o výkon povolání v bytě, a v případě kladném, zda záleží na tom, že toto povolání nevykonává nájemnice, nýbrž její dcera. Povolání předpokládá zpravidla určité vzdělání a kvalifikaci, při nejmenším pronikavý pracovní výkon, spojený s výdělečnou činností (srov. rozh. č. 13048 sb. n. s.). Zaměstnání dcery žalované nelze uznati za »výkon nějakého povolání v bytě«; roznášení mléka se děje mimo byt a byt sám slouží nejvýše jen ku přelévání mléka a uschování konví. Ale i kdyby bylo lze uznati činnost dcery žalované za výkon povolání v bytě, má zákon na mysli výkon samotným nájemníkem, nikoli některým členem jeho rodiny nebo jiným spolubydlícím. Vždyť se poměry nájemní vůbec a ochrana nájemníka zvláště posuzují jen podle poměrů nájemníkových, a ne podle poměrů jiných spolubydlících. Nenáleží tedy vypovězený byt žalované pod ustanovení § 26 (1) čís. 12 zákona o ochr. náj. čís. 62/34 sb. z. a n., nýbrž pod ustanovení § 26 (1) čís. 11, podle něhož se zákon nevztahuje s účinností od 1. ledna 1935 na byty skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné ze 3 obytných místností, kterých se do 28. února 1934 neužívalo zcela nebo z části k výkonu jakéhokoliv povolání. Ježto podle zjištění pozůstává byt žalované ze 3 obytných místností, a žalovaná sama v bytě nějaké povolání nevykonává a také do 28. února 1934 nevykonávala, není byt ten od 1. ledna 1935 pod záštitou zákona, a právem proto uznal první soud výpověď za účinnou.

Citace:

č. 14186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 182-183.