Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10377.


Zrušení spoluvlastnictví.
Slovy »der Übrigen« v § 830 obč. zák. jsou míněni ostatní spoluvlastníci společné věci, nikoliv třetí osoby. Okolnost, že obec, spoluvlastnice, utrpí naturálním rozdělením pozemků újmu na honitbě, není důvodem k zamítnutí žaloby o naturální rozdělení společné nemovitosti.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1930, Rv II 892/29.)
Civilní rozhodnutí XII. 102 Žalobci byli se žalovanou obcí spoluvlastníky pozemků. Žalobě, jíž se domáhali na žalované obci zrušení spoluvlastnictví, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle § 830 obč. zák. náleží k právům spoluvlastníka požadovati kdykoliv zrušení spoluvlastnictví, a to bez ohledu na to, zda bude ostatním spoluvlastníkům na prospěch či na škodu. K zájmu spoluvlastníků lze podle § 830 obč. zák. přihlížeti jen potud, že se spoluvlastník, domáhající se zrušení spoluvlastnictví, musí spokojiti s nevyhnutelným odkladem, lze-li se jím vyvarovati škodě, která by okamžitým a v nevhodnou dobu provedeným rozdělením vznikla ostatním spoluvlastníkům. Mimo to jest návrh na naturální rozdělení zamítnouti, požaduje-li aspoň jeden společník, by spoluvlastnictví bylo zrušeno soudní dražbou společné věci, a společná věc nemůže býti buď vůbec neb aspoň bez značného svého znehodnocení naturálně rozdělena (§ 843 obč. zák.). Tím jsou důvody, ze kterých se lze brániti navrhovanému naturálnímu rozdělení společných pozemků, vyčerpány. Názor žalované strany, že jest přihlížeti také k zájmům třetích osob, v souzeném případě k zájmům majitelů sousedních pozemků, jest mylný. Práva těchto osob zůstanou podle § 847 obč. zák. rozdělením nedotčena, slova »der Übrigen« v § 830 obč. zák. znamenají, jakž plyne z přirozeného smyslu slova a ze souvislosti, v němž ho bylo použito, ostatní spoluvlastníky společné věci. Námitkami, které žalovaná obec uplatňuje proti žalobnímu nároku, nedoličuje žádný z důvodů, ze kterých by bylo lze nárok na naturální rozdělení pozemků buď vůbec neb aspoň pro tentokráte zamítnouti, neboť újma, kterou prý obec utrpí jakýmkoliv naturálním rozdělením pozemků na obecní honitbě, jest povahy trvalé, a k zájmům majitelů sousedních pozemků nelze přihlížeti. Rozhodnutí nižších soudů musilo býti potvrzeno. Jen mimochodem se dokládá, že napadenými rozsudky byla vyslovena jen povinnost obce svoliti k naturálnímu rozdělení společných pozemků, že však způsob tohoto rozdělení zůstává podle § 841 obč. zák. a § 351 ex. ř. vyhražen volnému uvážení soudce v exekučním řízení.
Citace:
Čís. 10377. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 819-820.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).