NPD documents search: Právní prakse, 2 (1937-38) - Přísnější podmínky zajišťovací exekuce?

Glosy a aktuality.

Přísnější podmínky zajišťovací exekuce?

I. Podle § 370 ex. ř. jest podmínkou povolení zajišťovací exekuce osvědčení, že by vydobytí soudně přiřčené pohledávky bylo zmařeno nebo značně ztíženo. Po určitém kolísání zaujal bývalý nejvyšší soud ve Vídni na základě § 180 jedn. řádu stanovisko, že skutková podstata zajišťovací exekuce jest dána, jsou-li věřiteli vedeny exekuce na jmění, z kterého má býti kryta pohledávka navrhovatele. (Tak rozh. z 1. října 1901, č. 13 667, Gl. U. č. 1571, z 9. května 1906, čís. 7551 uveřejněné v Právníku z r. 1906, str. 606.)
Totéž stanovisko zaujal i náš nejvyšší soud v rozh. č. 2878 sb. n. s., kde vyslovil právní větu: »Zajišťovací exekuci jest též povoliti, je-li splnění vymáhaného nároku ohroženo jednáním osob třetích (zatížením majetku).« V důvodech pak uvádí:
.. Praví-li rekursní soud, že účelem exekuce k zajištění (§ 370 ex. ř.) není, aby se jednomu věřiteli dostalo uspokojení před druhými jen proto, že jest se obávati, že by ho mohli předejíti, dlužno odvětiti, že právě účelem exekuce k zajištění je, aby se věřiteli pojištění dostalo, když hrozí zmaření nebo ztížení dobytí jeho pohledávky, jak § 180, odst. 2 jedn. řádu praví, působením třetích osob, pravidelně tedy předskokem jiných věřitelů, kdežto prozatímní opatření slouží pouze proti hrozícím disposicím dlužníka samého (§ 379, odst. 2 ex. ř.). Připuštěno budiž, že tímto tvrzeným zadlužením není sice ještě dokázáno, že vydobytí pohledávky zažalované bude zmařeno, ježto se neví. jakou cenu má majetek povinné strany, do které výše jsou vyčerpány obnosy, jež byly dány na kauční hypotéky atd. Takového důkazu však není třeba a stačí pravděpodobnost tvrzeného nebezpečí. A taková pravděpodobnost, jež zakládá ohrožení, nesmí vzhledem na značné částky, jimiž majetek povinné strany byl zatížen, býti uznána.«
Stejně liberální stanovisko zaujal Nejvyšší soud v rozhodnutí č. 11964 sb. n. s. V důsledku toho vyvinula se konstantní prakse soudů, které povolovaly zajišťovací exekuci, osvědčilo-li se, že jsou vedeny na dlužníka četné exekuce. Stanovisko toto jest zřejmě správné, neboť tím se nepoškozují ostatní věřitelé, kteří mají již vykonatelnou pohledávku. I tito mají’ možnost navrhovat zajišťovací exekuci.
II. Změnu zaujatého názoru Nejvyššího soudu zdálo se naznačovati rozhodnutí č. 13456 sb. n. s., kde bylo vysloveno, že k osvědčení podle § 370 ex. ř. nestačí pouhé všeobecné tvrzení, že dlužník jest stíhán četnými exekucemi, neuvedl-li vymáhající věřitel nic, z čeho by se dalo souditi, že majetkové poměry dlužníka jsou tak špatné, že exekucemi jest jeho nárok objektivně ohrožen. Zcela odchylný názor zaujal však Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. října 1937, R I 905/37 a zamítl návrh na zajišťovací exekuci, povolenou procesním soudem na základě osvědčení, že jsou vedeny na dlužníka 3 exekuce na svršky. "V důvodech tohoto dosud neuveřejněného rozhodnutí, když byl zdůraznil svoje stanovisko vyslovené v rozhodnutí č. 2878 a připustil, že k osvědčení nebezpečí stačí vedení tří exekucí, praví Nejvyšší soud: ». ..Toto osvědčení však nestačí, ježto navrhovatel netvrdil, tím méně osvědčil okolnosti, z nichž by se dalo souditi, že majetkové poměry povinné strany jsou tak špatné, že předměty, na něž jsou vedeny exekuce, jsou jediným majetkem exekucí postižitelným a nestaví ani ke krytí oněch 3 vymáhaných pohledávek a že proto již těmito 3 exekucemi jest nárok stěžovatele objektivně ohrožen.«
K tomu jest podotknouti: Nejvyšší soud tu žádá na věřiteli, aby osvědčil: 1. že cena zabavených svršků nestačí ani ke krytí pohledávek, pro které byly již exekuce provedeny, 2. že tyto svršky jsou jediným majetkem dlužníka.
Ad 1. K takovému osvědčení bude třeba znalce, který musí svršky, prohlédnouti. Tím však bude dlužník již předem upozorněn, že hrozí exekuce a často zabavitelné svršky odstraní. Zjistí-li se pak, že zabavené svršky skutečně nestačí ke krytí předcházejících pohledávek, byla by zajišťovací exekuce pravděpodobně zbytečnou.
Ad 2. Nemá-li dlužník právě nemovitý majetek, jest pro věřitele, zejména pak bydlícího jinde, prakticky nemožné osvědčovati, že odpůrce nemá jiného majetku než onen, na který jsou vedeny exekuce. Což může věděti, zda exekut má ještě nějaké vkladní knížky nebo cenné papíry? A jaké osvědčovací prostředky má nabídnouti o těchto okolnostech ?
Z výše uvedeného plyne, že kdyby Nejvyšší soud setrval na stanovisku, zaujatém ve výše uvedeném rozhodnutí, bylo by přivedeno ustanovení § 370 ex. ř. ad absurdum.
Karel Witz.

Citace:

Přísnější podmínky zajišťovací exekuce?. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 133-134.