Vliv protipohledávky ve sporu namítnuté na útraty sporu.Oproti žalobnímu nároku 216 m. 58 f. namítnul žalovanýkompensando protipohledávku 500 m., o níž pospolu jednánoi rozhodnuto bylo.Zvítězili pak :I.) ohledně žalobního obnosu žalobce s / 66 m. 66 f. žalovaný s / 149 m. 92 f.II.) ohledně protipohledávky úhrnem .. 216 m. 58 f. / 283 m. 24 f. 149 m. 92 f.tudíž žalobce po srážce ještě s 149 m. 92 f. / 133 m. 32 f.První stolice odsoudila přes to žalobce k náhradě 7/18 útrat žalovanému, odvolávajíc se na § 43. s. ř. Na rekurs žalobcův zem. soud v Brně útraty navzájem zrušil.Důvody:Dle § 1438. ob. z. obč. a § 411. c. ř. s. kompensovati se může z protipohledávky jen částka obnosu žalobnímu se rovnající, k čemuž přihlížeti dlužno i po stránce útrat.Žalobce, zvítěziv ve sporu tomto obnosem polovici žalobního nároku převyšujícím, měl by nárok na částečnou náhradu útrat.Poněvadž ale na uplatnění částky 66 m. 66 f., která mu z jeho žalobního nároku přiřknuta byla, byla by dostačila žaloba bagatelní s útratami značně menšími, tudíž žalobce zavinil zbytečně žalovanému způsobené útraty řízení řádného, jeví se dle § 43. odst. 1. c. ř. s. vzájemné zrušení útrat spravedlivým.Dovolacímu rekursu žalovaného, v němž týž hájil názor, že pouhé namítnutí protipohledávky, aniž by podána byla žaloba na vzájem neb návrh určovací ve smyslu §§ 259., 236. c. ř. s. na rozhodnutí o útratách žádného vlivu míti nemůže, nejv. soud nevyhověl.Neboťbyť i správno bylo, že pouze namítnuté uplatnění protipohledávky zahájení sporu o ní nezakládá, muselo přece o protipohledávce býti jednáno a dle §§ 391. a 411. c. ř. s. pokud žalobní nárok sám buď zcela, neb částečně oprávněným byl uznán, o ní též rozhodnuto, při čemž ovšem právní moci nabývá dotyčné rozhodnutí jen do výše obnosu, kterým kompensováno býti má.V případu konkrétním však již z rozsudku I. soudce jest zjevno, že o protipohledávce skutečně bylo rozhodnuto. Jelikož pak i dle vlastního výpočtu dovolávajícího se rekurenta částky se zřetelem na kompensační pohledávku vyšetřené, s nimiž jednak žalobce, jednak žalovaný zvítězil, skoro stejné výše dosahují, jeví se vzájemné zrušení útrat ve smyslu 1. odst. § 43. c. ř. s. zcela odůvodněným.(Roz. z 28. prosince 1906, č. 20822.)—a.