NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13150.

Při prvém roku podle § 239 c. ř. s. může strana, jež chce býti zastoupena zmocněncem, ustanoviti si zmocněncem jen advokáta, jde-li ve sporu o více než 2000 Kč a sídlí-li v místě soudu více než dva advokáti.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1933, R I 1234/33.)
Ve sporu o zaplacení 7306 francouzských franků dostavil se k I. roku u krajského soudu civilního v Praze za žalovaného jeho úředník Josef K., nebyl však k jednání připuštěn, načež byl k návrhu žalobcovu vynesen rozsudek pro zmeškání podle žaloby. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného uplatňujícímu zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Důvody: Jako odvolací důvod uplatňována jest jen zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. spatřovaná v tom, že byla žalované straně nezákonným postupem odňata možnost před soudem o žalobě pojednávati, poněvadž nebyl k jednání při I. roku připuštěn řádně zmocněný úředník žalovaného, Josef K. Vytýkané zmatečnosti tu není a soud zcela správně a právem vynesl rozsudek pro zmeškání, když i k odročenému I. roku a přes poučení žalovaný se nedostavil ani osobně ani zmocněncem ze stavu advokátského. Je sice pravda, že podle § 27 c. ř. s. předpis o nuceném zastoupení advokátem se na první rok nevztahuje, avšak, poněvadž hodnota sporného předmětu převyšuje 2000 Kč, musí podle striktního předpisu § 29 býti strana, která nechce se dostaviti osobně, zastoupena přece jen advokátem, ježto v Praze sídlí více než dva advokáti a tudíž zastoupení neadvokátem není přípustné. Výklad hájený odvoláním, že se § 29 c. ř. s. na konání I. roku nevztahuje, je mylný a odvolání není proto důvodné.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení jest správné a jeho odůvodnění není vyvráceno důvody uplatněnými v rekursu. Jde o výklad § 29 c. ř. s., který stanoví v druhé větě odstavce prvého, že v rozepřích o předmět, jehož hodnota jest vyšší než 2000 Kč, mohou býti v místech, kde sídlí dva advokáti, ustanoveni za zmocněnce jen advokáti. Stěžovatel nepopírá, že jde o předmět sporu v hodnotě přes 2000 Kč a že v sídle soudu prvé stolice sídlí dva advokáti, má však za to, že toto ustanovení neplatí pro řízení o prvém roku, protože § 27 c. ř. s. nenařizuje straně při prvém roku zastoupení advokátem a jako ustanovení zvláštního jest prý ho dbáti vedle všeobecného ustanovení § 29 c. ř. s. Názoru tomu nelze přisvědčiti. Ustanovení § 29 c. ř. s. nelze porovnávati s ustanovením § 27 c. ř. s., nýbrž s ustanovením § 26 c. ř. s. Pravidlem jest, že strany mohou procesní úkony činiti buď samy nebo zmocněncem, jímž zpravidla může býti každá svéprávná osoba. Výjimku z tohoto obecného pravidla, že zmocněncem může býti každá svéprávná osoba, stanoví druhá věta odstavce prvého § 29 c. ř. s. pro spory o předmět hodnotou vyšší než 2000 Kč u soudů, kde sídlí aspoň dva advokáti. Nemá proto významu ani, že jde v takovém sporu jen o první rok podle § 239 c. ř. s., protože ani pro první roky nečiní předpis § 29 c. ř. s. výjimky. Mohl tedy žalovaný při prvém roku v tomto sporu, ve kterém jde o více než o 2000 Kč, když chtěl býti zastoupen zmocněncem a když v místě soudu sídlí více než dva advokáti, ustanoviti si zmocněncem jen advokáta, jak usoudil správně odvolací soud. Ježto stěžovatel ani nepopírá, že na tuto skutečnost byl soudem upozorněn (§ 131 druhý odstavec c. ř. s.) a že tedy dány jsou předpoklady zmeškání podle třetího odstavce § 133 c. ř. s., nemohlo býti jeho rekursu vyhověno.

Citace:

Čís. 13150. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 706-707.