Č. 3244.

Policie cizinecká. — Povolení k pobytu: Pokyny k provádění vl. nař. č. 215/21 vydané výnosem ministra pro správu Slovenska z 24. července 1921 č. 14647 nemají platnosti.
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 22635/23).
Věc: Marie N. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o nepovolení pobytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lce, maďarské příslušnici, byl na základě cestovního pasu, proti kterému není námitek, povolen pobyt v Bratislavě do 31. října 1922. Žádosti, aby povolení to bylo prodlouženo do konce roku 1923, nebylo vyhověno, nýbrž pobyt dovolen jen do 31. prosince 1922 s tím, že povolení jest konečné a připojeno vyzvání, aby zaměstnavatelka st-lky si opatřila domácí sílu jako náhradu.
Stížnost pokládajíc toto usnesení za vyhoštění st-lky poukazuje k tomu, že opatření to se stalo bez každého odůvodnění a dokládá, že st-lka již po 14 roků zdržuje se v Bratislavě a poctivě se prací živí.
Žal. úřad dovolává se v odvodním spise předpisů o povolování pobytu cizmců vydaných pod č. 14647/V hl. VIII. z 24. července 1921 dokládaje, že úřad zkoumaje předpoklady k vyhovění nebo zamítnutí žádosti o pobyt postupuje dle volného uvážení, pročež odpadá udání důvodů
Nss opřel rozhodnutí o stížnosti o tyto úvahy:
Dle zák. čl. V z r. 1903 o právu cizinců bydleti na území koruny uherské, jest cizinec, který chce na území obce bydleti, povinen, aby oznámil úmysl ten úřadu do 15 dnů od svého příchodu a prokázal okolnosti v předpisu tom blíže uvedené. Dle § 10 téhož zák. může za okolností tam uvedených cizinec býti ze státního území vyhoštěn nebo nucené odstraněn.
Dle zák. čl. VI z r. 1903 není k pobytu a k cestování v zemích koruny uherské z pravidla potřebí pasu — mimo případy v § 2 uvedené, o kterých ministerstvo učiní zvláštní opatření.
Z toho jde, že cizinci se mohli v Uhersku zdržovati v kterékoliv obci, aniž potřebovali pro pobyt ten zvláštního povolení.
Tato zákonná ustanovení zůstala dle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. v platnosti pro Slovensko i po státním převratu, kterým ostatní státní občané bývalého Uherska (nyní Maďarska) se stali vůči Slovensku jako součásti republiky čsl. cizinci.
Min. pro Slov. vydal sice nař. z 27. srpna 1920 č. 55/1920 (9984 adm. I.) o povolování pobytu cizinců na Slovensku, nařízením vlády z 9. června 1921 č. 215 Sb. bylo však ustanoveno, že veškerá policejně- právní nařízení týkající se pasů, jež byla vydána po 28. červenci 1914, jsou zrušena a že od 1. července 1921 do konce roku 1923 platí předpisy nového nař.
Toto nař. žádá však v §§ 3 a 4 pouze, aby cizinec hranice čsl. republiky překročující měl řádně vyhotovený, visem příslušného zahraničního úřadu rep. čsl. opatřený pas a aby se do 24 hodin po příchodu přihlásil a před odchodem odhlásil u příslušného úřadu. Nějaké prováděcí předpisy k tomuto nař. nebyly ve Sbírce zák. a nařízení uveřejněny; ani žal. úřad nedovolává se zvláštních předpisů pro Slovensko v úředních novinách řádně vyhlášených, nýbrž poukazuje a to teprve v odvodním spise k interním pokynům z 24. července 1921 č. 14647 adm. úřadům pro provádění cit. nař. č. 215/21 vydaným, v nichž v hl. VIII pobyt cizinců na Slovensku činí se závislým na zvláštním povolení.
Těmto pokynům nelze přiznati platnost, neboť jednak nemají podkladu ve vl. nař. shora uvedeném, jednak nebyly řádně vyhlášeny.
Opatření vížící pobyt cizince na Slovensku na zvláštní povolení postrádá dle úvah těch opory v zákoně, pročež také nař. rozhodnutí omezující pobyt st-lky na Slovensku se jeví nezákonným.

Citace:

č. 3244. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 577-578.