NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 1032.

Automobily, jež mohou jeti větší rychlostí nežli 25 km za hodinu, dlužno čítati k předmětům, jejichž provoz se děje za zvláště nebezpečných okolností.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1922, Kr II 855/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 16. září 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem § 337 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce dovozuje stížnost, uplatňujíc důvody zmatečnosti čís. 9 a), b), správně jen 9 a) § 281 tr. ř., že zde není předpokladů pro odsouzení ani dle § 335 tr. zák., poněvadž prý není zjištěno, že se obžalovaný dopustil svým jednáním neb opomenutím zavinění, jaké tento § vyžaduje, ani dle § 337 tr. zák., jehož použití prý především předpokládá, by zde byly všeobecné podmínky trestnosti dle § 335 tr. zák. Nesprávný výklad zákona shledává stížnost také v tom, že dle náhledu prvního soudu spodají pod trestní sankci § 337 tr. zák. pouze automobily, které mohou vyvinouti větší rychlost než 25 km za hodinu, kdežto při správném posouzení věci prý náležejí všecky osobní automobily mezi vozidla,, jejichž provoz se děje za zvláště nebezpečných okolností. Avšak nehledíc k tomu, že zmateční stížnost uplatňuje tuto námitku vlastně v neprospěch obžalovaného, což se příčí pojmu a povaze opravného prostředku, námitka sama není odůvodněna. Nelze sice souhlasiti s rozsudkem v tom, že automobily patří k předmětům, zvláště uvedeným v § 85 c) tr. zák., třeba se jednotlivým z nich velmi podobají, poněvadž čl. IV. úvoz. zák. k tr. zák. nedovoluje obdobného použití tohoto § na předměty, v něm neuvedené. Ovšem ale dlužno počítati automobily, pokud mohou jeti větší rychlostí než 25 km za hodinu, k předmětům, jejichž provoz se děje za zvláště nebezpečných okolností, ježto zákonodárství samo stojí na tomto stanovisku, jak vyplývá ze znění § 5 zákona o ručení autom, ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. a dějin jeho vzniku. Ve vládních předlohách k tomuto zákonu (čís. 2068 příloh k sten. prot. poslanecké sněmovny XVII. zasedání 1904, č. 2 příloh k sten. prot. panské sněmovny, XVII. zasedání 1907) i ve zprávách justičního výboru poslanecké sněmovny a vládní předloze čís. 2805 příloh k sten. prot. posl. sněm. XVII. zasedání 1907 (a panské sněmovny) čís. 21 příl. k sten. prot. XVIII. zasedání 1907) se zdůrazňuje, že zvláštní nebezpečenství nového vozidla, spojené s velmi rychlou jízdou, složitým zařízením o velké váze s motorem, jehož aparát a součástky jsou provedeny s ohledem na největší možnou úsporu místa, a při tom jsou dle své povahy tak citlivý, že snadno mohou selhati a vyvolati poruchy, nebezpečí, které jest tím větší, že se vozidlo pohybuje po volné silnici, nikoli po vyhražených kolejích, a že nejrůznější poruchy stroje, brzdy, obručí atd. mohou způsobiti velké škody, vedou zákonodárce k tomu, by byl provoz automobilů, pokud jde o civilní ručení za škody, jeho provozem způsobené, upraven zákonem. Ze znění § 5 citovaného zákona a citovaných materialií k němu jest patrno, že zákonodárce stojí na stanovisku, že provoz automobilů se děje za zvláště nebezpečných okolností, pokud nejde o výjimku, stanovenou v prvém odstavci § 5 cit. zákona, totiž o vozidla, která nemohou překročili rychlost 25 km za hodinu. Jest tudíž výklad prvého soudu správný. Mimo to bylo v tomto případě zjištěno, že obžalovaný jel obcí O. s vozidlem, které mohlo vyvinouti rychlost až 60 km, nejen rychle, nýbrž i neopatrně, nedávaje výstražných znamení, a nedbaje povinností, uložených řidiči v §§ 45 a 48 nařízení ministerstva vnitra ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. První soud dokonce zjistil, že obžalovaný viděl, že Josef P. něco říkal hochům B-ovým, hrajícím si na pravém kraji silnice, a že potom větší z obou hochů přeběhl přes silnici. Mohl tedy obžalovaný počítati si tím, že i menší hoch poběží za starším svým druhem. Jeho zavinění spočívá v tom, že jel neopatrně a rychle, že nedával výstražných znamení a že nezmírnil jízdu, když pozoroval děti na silnici, ačkoliv jako zkušený šofér mohl předvídati, že svým jednáním ohrožuje jejich životy. Stížnost se ve skutečnosti omezuje na pouhé popírání zjištěného zavinění obžalovaného, jakož i okolnosti, že automobil mohl vyvinouti větší rychlost než 25 km — což rozsudek rovněž zjišťuje — a neprovádí tudíž z velké části materielně právní důvod zmatečnosti dle zákona.

Citace:

č. 1032. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 561-562.